Výstava Žádný strom ohmatává plynulou komplementaritu dvou vrstev, jež se o sebe otírají, nastávají vůči sobě navzájem – sféry světla – artikulovatelné, zviditelněné, veřejné – a sféry stínu – utajené, soukromé, rozechvělé. Umělecký celek tak rozeznívá toužebnou liminální vazbu, poréznost rozhraní mezi vědomím a nevědomím, představitelným a nepoznatelným, vnitřní psýchou a externím kosmem, mezi formou a hmotou.

 

Sféra artikulovaného v sobě ve tvorbě Matěje Lipavského obsahuje tichou, lyrickou malbu obracející se k pomalosti, k záhybům světla prostupujícími krajinu, k vědomému a ztělesněnému pozorování skrytého řádu křehkého, proměňujícího se světa. Té se ale intenzivně dotýká i sféra nevysloveného, jež mapuje ony intenzivní momenty, které se dotýkají limitů percepce – ohmatávající okamžik, kdy se rozumové setkává s transcendentnem. V autorově díle jde o jakési značky chaosu, jež ale rytmicky doplňují jasný klid svého protějšku. Obrazy, jež prolamují, prosakují hranice představitelného. Jedno nemůže existovat bez druhého. Obě vrstvy k sobě tíhnou, prostupují se. Touží.

 

kurátorka: Nataša Hand