Martin Zet – Věšák ZET / ZET Rack

Snad pro nikoho už dnes není překvapením, že naše aktivity na síti jsou bez přestání monitorovány a zaznamenávány a že se takto získaná data stala v posledních několika letech důležitou a čile obchodovanou komoditou. Děje se tak za účelem efektivnějšího cílení inzerce, na pozadí ušlechtilých a záměrně naivizujících sloganů o vzájemném propojování lidí, jejich myšlenek atp. – přihlouplých reklamních frází, které zdánlivě implikují jen samé dobré věci. Reálné konsekvence pro svět kolem nás ovšem už tak jednoznačně pozitivní nejsou. Nové technologie s sebou zpravidla přinášejí také nové problémy a k jejich řešení se technologičtí giganti spravující a provozující naše internetové prohlížeče a účty na sociálních sítích staví již o poznání zdrženlivěji. Ostatně byznys je zkrátka byznys a vždycky v něm šlo především o zisk. Odpovědi ale naštěstí můžeme hledat v jiných sférách lidské činnosti, zejména pak v těch, jež se neomezují jen na profit, ale nabízejí i příležitost svobodně zkoumat, hledat, nacházet a sdílet, ale především: společně se ptát. Řeč je samozřejmě i o výtvarném umění.

Jak vlastně moderní technologie ovlivňují to, čím jsme? Stal se internet již neodmyslitelnou součástí našeho vědomí? Pomáhá nám snad naše virtuální identita zkoumat, kým bychom mohli být? Či se ve virtuálním prostředí stáváme spíše něčím jako „kurátory“ své vlastní identity? Do jaké míry nás jako jednotlivce mohou v globalizovaném a komercionalizovaném prostředí internetu (kde je téměř vše dostupné na několik málo kliknutí) definovat naše vyhledávací aktivity, obsah našeho nákupního košíku? Právě těchto témat se ujal Martin Zet ve své aktuální výstavě v galerii Nevan Contempo.

Identita je samo sebou složité a ošemetné téma, které má mnohé existenciální a filozofické implikace, a už jen proto bychom k ní neměli přistupovat lehkovážně. Žijeme navíc v éře, kdy se pojem identity ještě více problematizuje právě i díky zmíněným digitálním technologiím. K realitě přibyla její alternativní verze a co bylo dřív jedním, se rozpadá do duality „skutečné“ a „virtuální“, naši identitu nevyjímaje. Ta se navíc čím dál více přesouvá do virtuálního prostředí, jelikož i v tomto „druhém životě“ představuje nutný předpoklad pro naše bytí. Krize identity, kterou nám Zet svojí instalací odhaluje, tak není jen příběhem o hledání virtuálního odrazu jeho vlastní totožnosti (přestože amplifikované s jistým až narcistickým zaujetím). Před pomyslným zrakem „velkého bratra“ a především pak návštěvníků této výstavy pátrá Zet po významu a charakteru identity v digitálním světě obecně. O vztahu mezi předmětem, jeho virtuální reprezentací a verbálním označením. Jeho svérázná metoda spočívá v nákladném a dlouhodobém „online“ pořizování a hromadění nejrůznějších produktů a zboží se specifickými atributy (zahrnujících téměř vše myslitelné od titěrných elektronických součástek po kusy nábytku či sportovního vybavení), skrze které následně konstruuje svůj netradičně pojatý, metaforický autoportrét.

text: Pavel Švec