Martin Žák – Oratorium

Tvorba Martina Žáka je rozsáhlou sochařskou básní, křehkou výpovědí o těle-symbolu, těle, jakožto univerzálním momentu kontaktu mezi vnějším a vnitřním, kulturou a přírodou. Pole těla se tu stává místem subtilní, sjednocující modlitby, meditace nad stavem subjektu v prostředí.

Jednotlivé figury se nadechují, hapticky nastávají před zrakem vnímajícího, nabývají podoby i podstaty, toužebně se vynořují ze světa nekonkrétního mýtu. Vyznačují se svou vlastní extatickou transcendencí, vnějškovostí vůči vědomí samému. Natahují se mimo své pevné epické zařazení – sochy vibrují élanem vital, jež se chvěje napětím mezi křivkou a gestem, tvarem a matérií, kreativním procesem vznikání subjektu a jeho definicí. Jednotlivé figury vystupují z chaosu světa, aby podaly svědectví o své vlastní kapacitě neustále se utvářet, spolu v interakci se světlem, prostorem, s efemérní kolektivitou v rámci výstavního celku.

kurátorka: Nataša Hand