Martin Mulač – Vzkříšení

Tvorbu Martina Mulače, absolventa pražské Akademie výtvarných umění, charakterizuje baudelairovské hledání krásy v ošklivosti, sklon k detabuizaci obecně zavrhovaných námětů i určitá naléhavost vybraných témat odrážející se v jejich neustálém opakování. To vše ovšem prodchnuto nadsázkou a poeovskou groteskou. Název výstavy Vzkříšení shrnuje dosavadní Mulačovu tvorbu z mnoha pohledů a mohl by ve své podstatě fungovat jako její synonymum. Neboť co je jeho dílo více, než hluboká pocta smrti?

Pojem vzkříšení vychází z latinského slova resurrectus a značí návrat ze smrti do života. Umělec však své postavy nevysvobozuje z onoho světa zpět k životu zde na zemi, nýbrž jako pomyslný „vykradač hrobů“ obchází své vyvolené zemřelé, navrací nám jejich fyzickou podobu a skrze ni pak především odkaz jejich činů, myšlenek, jejich životní filosofie. A tak se jeho hrdinové i zločinci objevují jako zmrtvýchvstalí na obrazech, aby lidem přinesli poznání či naopak varování. 

Smrt je v díle Martina Mulače přítomna téměř všude. Je neviditelným doprovodem zemřelým postavám na portrétech a pandemoniích, ukládá ke spánku zvířata zvěčněná pár chvil po jejich skonu v sérii Dead, objevuje se jako věčný odkaz marnosti a pomíjivosti v cyklu květin, v obrazech svůdných, ďábelských, močících i zvracejících žen je pak těsně propojena se sexualitou. Umělec mnohdy překračuje hranice, odkrývá odvrácenou stranu lidství, kterou se divák snaží ze svého života vytěsnit. Nejedná se přitom o prvoplánové vyvolání šoku, spíše snaha přimět pozorovatele k hlubšímu zamyšlení nad daným tématem a pootevírání dalších rovin vnímání.