Chůze jako manifestace pozemšťanství vrací člověka zpátky na Zem a umožňuje mu zažít dobrodružství všemi smysly. Lidská schopnost chodit vypovídá o psychogeografii jako o mentálním vztahování se ke krajině. Ale také o kontingenci, protože se neustále musíme rozhodovat, kterým směrem se máme vydat. Instalace klade diváka do pomyslného středu světa a nabízí mu roli poutníka. Pro putování stačí jen ponořit se do virtuálního prostředí mikro a makro-kosmu videoprojekce, která je vytvořena ze záběrů panoramatické kamery, autorem zaznamenaných během jeho cest. Nebývalá perspektiva a pohyb v přírodní a městské krajině otvírá otázky po tom, co vlastně znamená „lidský rozměr“? Jak se vlastně vztahujeme k okolnímu světu? Užíváme přitom rámce a kategorie jako velikost, vzdálenost a časovost. Otázky „jak daleko?“ nebo „jak dlouho?“ nás přímočaře směřují ke vzdálenému cíli a brání nám, abychom prožívali samotnou cestu. Zvukové prostředí instalace je komponované z terénních nahrávek, které slyšíme v kombinaci s rytmem kroků, které navozují zážitek hlubokého transu.

  

Martin Marek (*1989, Turnov) absolvoval ateliér Time-Based Media na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Převážně se zabývá zvukovým uměním v kontextu environmentální změny, zvukové ekologie, terénních nahrávek, hlubokého poslechu, percepce a interpretace zvukového prostředí. Tato témata zpracovává i v podobě jiných forem prezentace. Žije a pracuje v Krkonoších.

  

kurátor: Miloš Vojtěchovský