Podnětem k současným obrazům Martina Mainera se staly experimenty počátku devadesátých let, kdy do starých parket nalezených ve staré rozpadlé budově restaurace Šlechtovky v pražské Stromovce vyřezal matrice ke grafikám. Ty pak otiskl na pruhy toaletního papíru. Vystavil je v galerii v Chebu, kde je volně rozvěsil v celé šíři, hloubce a výšce renezančního schodiště. Třepotaly se tam v průvanu, byly na nich různé figurky, démoni a strašidla. Souvisely s tehdejšími obrazy na vlajících závěsech či záclonách.

 

Koncem října a začátkem listopadu loňského roku ho napadlo, že tyto křehké pruhy papíru namotané na laťky nalepí na velké i menší formáty a domaluje je. Propojil tak různé časy a po třiceti letech navázal na to, co kdysi začal. Vznikla nová řada obrazů, do kterých se vepsala minulost i současnost. Znovu se ukázalo, jako už dříve mnohokrát, že takřka všechno se může vzájemně prostupovat a prolínat. Nic nevzniká ve vzduchoprázdnu, všechno nové vychází z něčeho, co vzniklo v dávné či nedávné minulosti. K navázání dochází, když přijde správný impuls a okamžik. Útržky různých příběhů mohou být po letech zase inspirativní, protože se mezitím změnily vztahy ve společnosti a s vědeckým či technickým vývojem i výrazové prostředky.

 

Z této série obrazů spojujících různé časy jasně vyplývá, že Martin Mainer umí vyjádřit své pocity i charakter situací a dějů, které se kolem nás odehrávají. A také má schopnost přesně a přesvědčivě ztvárnit své myšlenky a představy. Jeho nové obrazy působí křehce a přitom drsně, s určitou ironií a nadsázkou zaznamenávají paradoxy současného života. Promítá se do nich i volně uspořádaný systém, který má vnitřní logiku, jako celé mnohostranné a přitom soustředěné malířovo dílo.

 

Tato otevřená řada obrazů představuje lehké doteky se skutečností, kterou oživují fantaskní a bizarní příběhy. Je zrcadlem dvou období, která se tolik liší. V tom prvním jsme byli plni očekávání a touhy, všechno se zdálo být jednoduché a jasné. Dnes jsou souvislosti mnohem složitější, pestřejší a také nepřehlednější a nejasnější. Vytvořilo se tak zvláštní napětí, přispívající k přesnější výpovědi o minulosti i současnosti a v náznacích také o budoucím vývoji.

 

Jiří Machalický