Napůl jsme tady a napůl někde jinde. Obrazy Martina Krajce nám ukazují, kde bychom chtěli být, zviditelňují události, jež bychom toužili prožívat, uvádějí nás do prostředí, jež bychom rádi viděli kolem sebe. Nevyjadřují však jen každodenní revérie, přenášející nás do vzdálených oblastí, ale vyrůstají z pevně promyšleného řádu, jenž má svou přesnou stavbu, která proniká do naší mysli, zabydluje se v ní, stává se její součástí. I zdánlivě nahodilé tahy, které se na obrazech nacházejí, vznikající bezprostředním gestem, vyrůstají z vnitřní zkušenosti, jsou poznamenány souběhem promyšlené rozvahy a smyslového vzrušení. Malba Martina Krajce je skloubením vzájemně soutěžících protikladů konstruktivního a emotivního pólu, které se přiklánějí někdy více na jednu nebo druhou stranu, jejichž výkyvy do ní vnášejí pnutí, jež se stalo její dynamickou energií. Při sledování prolínajících se představ, propojujících blízké a vzdálené, staré a nové, výjimečné a všední, jsme současně v nich i mimo ně, vtahují nás do sebe svou naléhavostí, a zároveň naznačují, že bychom měli svůj dosavadní život posunout novým směrem, do oblastí, jež máme zasunuty kdesi daleko uvnitř nás samých.      

 

Kurátor: Karel Srp