Markéta Tichá a Kateřina Dvořáková – Post Graduation Syndrom

Výstava je přístupná každé pondělí a středu od 16 do 18 hodin.

Část výstavy lze zhlédnout ve výlohách BuranTeatru 24 hodin denně.

Výstava dvojice čerstvých absolventek fotografického ateliéru, které se snaží uplatnit nejen ve svém oboru, ale také obstát v každodenním životě. Autorský rukopis, který byl donedávna korigován, najednou získává nový rozměr. Fotografie obou autorek pro tuto výstavu vznikají spontánně a bez jakéhokoliv zadání a ohraničení. Díky nedostatku času na vlastní koncipovanou tvorbu, sbírají dívky fotografie jako střípky životního koloběhu. Často pouze pomocí mobilního telefonu. Propojení výstavních souborů obou fotografek ve výsledku nemá působit jako celek. Ačkoliv autorky pracují s podobnými prvky, nepoutá jejich tvorbu žádné téma. Výstava pouze nahodile pracuje s podobnostmi.

M: Tvorba Kateřiny mi byla blízká už během studií. Mnohem víc se ale mé vnímání jejích fotografií prohloubilo v průběhu příprav naší společné výstavy. Jak se říká „utrhla jí větu od úst“, já mám pocit, jako by mi ona utrhla snímek přímo od mého foťáku (dobrá, pardon, poslední dobou spíš od mobilu). Prohlížím si její fotografie a jako bych se dívala na své vlastní, snad jen těm mým chybí špetka preciznosti a statičnosti. Právě tyto dva prvky mi u jejích fotek velmi imponují. Náhodné objekty se díky jejímu principu vyobrazení stávají ikonickými, dominantními objekty. Jejich precizní komponování dokonale upozaďuje okolní prostředí.

K: Princip Markétiny tvorby je více založený na střídání celků a detailů, které dohromady vytvářejí ucelený soubor. Baví mě právě její práce s detailem, jehož lyričnost výborně koresponduje s věcností objektů, které fotím. V naší tvorbě vycházíme z podobných principů, kterými jsou například barevný kontrast nebo geometričnost. Vlastní jsou nám jakési uměle vytvořené mimikry objektů, snažících se splynout s okolním prostředím. Na snímcích se střídá běžnost s ojedinělostí. Zaznamenané objekty či výjevy jsou zároveň často podmíněny blíže nespecifikovanou provizorností.

Autorky:

Kateřina Dvořáková

Markéta Tichá

—

Letošní sezónu věnujeme tématu Nic zvláštního. Představujeme projekty, které různými způsoby nahlíží na všední a každodenní.

Obyčejné a všední – obvykle nám nestojí za zmínku. Zaujatě vyprávíme o všem dechberoucím, neotřelém, inovativním, inspirativním nebo revolučním, až do míry, kdy tato slova sama sebe vyprázdní. Obyčejnost uniká naší pozornosti. Proč se zdráháme říct „nic zvláštního“, když se někdo zeptá, co je nového? A co je vlastně obyčejné?