Přemýšlení o celistvosti světa sebou přináší velkou dávku ambivalence. Nabádá k neustálému přepisování a přetavování dílčích pojmů, přitom podstatné je nepřestat důvěřovat v provázanost celku. Celek je však trvale měnící se hmotou, nehledě na to v jaké fázi přítomnosti se právě ocitá. Markéta Filipová poměruje zdánlivé teď s nedozírnou velikostí uplynulé přítomnosti a klade si otázku, nakolik je v aktuální choreografii důležitá vlastní subjektivní přítomnost. Abstrahovaná fauna se spoustou symboliky propůjčené napříč náboženstvími nese znaky pestré dětské kresby moře, kde vodní obrys formují samotní živočichové.

http://marketafilipova.tumblr.com/
Galerie Art/ GRAU kllktv