Mark Ther – Ospalek / Augenfett

Název Augenfett vzešel, jak Mark Ther sám říká, z rozhovoru tří starých dam, sudetských Němek nad kávou v bavorském městě Waldkraiburg. Na otázku, kterou položila madam Brouček, jak by přeložily to krásné české slovo ospalek, paní Springer ze Šumavy odpověděla, já bych řekla “Augenfett.”

Slovo Augenfett v němčině neexistuje, alespoň dle internetových slovníků se používá jednoduše výraz Schlaf, nebo poetičtější Schlafsand. Přesto je jako “oční tuk” v podstatě správným, i v rámci rétorických hrátek s jazykem, dostatečně deskriptivním výrazem.

Žánrovou hru české německosti v jejím fantazijním pojetí rozvíjí celá výstava. Přestože v jádru nepostrádá určitou míru autenticity, rodina Marka Thera pochází z Broumova, nestaví se do poučné nebo kriticky manifestační pozice, ale naopak jakoukoliv opravdovost neustálé reflektivně popírá. A to vlastně velmi funkčně, plasticky i vzhledem k celé problematice Sudetenlandu, jeho nenávratnosti, projekcí, fantazií i politických manipulací.

Výstava je jakýmisi kulisami, filmovou scénou, záměrně nedodělanou, jen pro oko načtrnutou, v určité vybydlenosti několika rekvizit snad připomíná starou počítačovou hru s obrazem a hořící loučí na stěně. Nedokonalost však není praktickým postojem, ale neustále sama sebe přehrává v kličkách estetických perverzí. Vytištěný koberec, nesmyslné výšky závěsů, vlaštovčí hnízdo, kukačky. Zásadně neautentické jsou poté i původní obrazy hraběcího rodu Goudenhove z Poběžovic namalované jejich dvorním malířem Alfredem Offnerem v pseudohistorickém stylu ve 30. letech 20. století. Avšak tak jako fantazijně sexualizované kresby Franze Schmelze, Therova alter ega, jsou vlastně jakousi sofistikovanou manýristickou hrou, nebojící se nadsázky. “…zastřelil mědvěda této velikosti.” Metaforicky asi tak, jako jsou z dnešního pohledu německé sudetské vily ze 30. let v jejich falešností okázalé hravosti mnohem zajímavější než unylá pravdivost tehdejších perel architektonického modernismu.

Přestože se Mark Ther nebojí ani typicky filmových úletů jako je obrýlená moucha Puck ze seriálu včelka Mája nebo americké plyšové mňoukací kočičky, jeho útok na autenticitu a potažmo tak modernistické paradigma skutečného a pravdivého nikdy není cynický, relativizující, ale naopak dětsky fascinovaný, zaujatý, vymykající se jakékoliv účelnosti a kategorizaci. Fantazie zde neustále ohledává vlastní hranice až k excesu, ale nikdy nespadne k vulgaritě a pornografii, k pouhému naplnění vlastního účelu. Therova díla tak stále natolik zásadní polarity, upřímnosti a ironie, kritického a adorativního postoje, problematizují a překračují.

Michal Novotný

vernisáž 3. 12. 18:00