Výstava Marie Vránové s leitmotivem mapování kamenů v krajině představuje malby a akvarely vzniklé za posledních deset let, doplněné o básně a performance.

 

Marie Vránová ve své tvorbě pracuje s citlivostí, intimitou a přirozeností. Ve svých obsáhlých cyklech v průběhu mnoha let precizně mapuje, zaznamenává a zkoumá zdánlivě banální náměty, kterými může být třeba šiška, nebo kámen.

 

Krajina není pro Marii pouze to co zobrazuje, ale to co je utvářeno spolu s ní, místo jehož je bytostnou součástí. Reflektuje působení člověka v krajině a působení krajiny na člověka, jeho duchovnost a tradice i určitou přirozenost vnímání rytmiky a cykličnost, které z přírody přejímáme. Duchovnost a lidovost můžeme odhalit v malbách šišek vytržených z přírodního prostředí a skoro až obřadně kladených do ornamentů. Jednu z nich dokonce v roce 2016 pověsila místo oltáře v kapli svatého Víta v Sinutci u Loun. Dalším a novějším prezentovaným cyklem nazvaným Kameny jsou jakési levitující kusy skal, kameny, které se nachází v několika prostorech současně. Opět v zemité barevnosti s ilustrativní zkratkou je na plátnech vyobrazené kamení, které zasáhla ruka člověka, má nad ním moc, může ho rozdrtit, nebo nějak opracovat a použít. Jenže ono samo o sobě je věčné, narozdíl od člověka. Na posledních obrazech Kameny se pak prostor stává jedním, zcela konkrétním, lidským příbytkem, zničeným pomíjivostí v času, rozpadlou krajinou.

 

Vnímání Marie Vránové je komplexní a konzistentní. Ať se vyjadřuje jakýmkoliv médiem, předkládá před nás svět přírody a člověka, kteří vzájemným ovlivňováním vytváří krajiny niterné i fyzické. Proto je výstava doplněna o další vizuální média, jako je performance, nebo o autorčiny básně. Mají totiž schopnost vzájemné interpretace. To co si přečteme v básní, jako by se najednou objevilo na obraze a co objevíme na obraze, se najednou dočteme v básni. Získáme tím čas i zkušenost tolik potřebné pro pochopení intimního prožitku autorčiných děl.

 

kurátorka / text: Romana Veselá