Marie Lukáčová – Vagina Fantasy

O čem sní vagíny?

Kdyby vagíny měly sny, mohly by mít podobu, s níž přichází Marie Lukáčová v sérii nazvané Vagina Fantasy. V ní vagínám rostou křídla, chapadla, copy a ústa. Vzájemně si působí rozkoš, plachtí v oblacích nebo jen tiše meditují. Obrazy vagín v podobě květin, lastur či ptáků nabourávají pojetí ženských rodidel jako nečisté tělesné partie spojované s pocitem nejistoty a studu, o níž se pro jistotu raději nemluví. Autorka se vymezuje proti stigmatizaci ženských pohlavních orgánů typickém pro moderní západní společnost, která zobrazení vagíny vykázala do oblasti pornografie. Zároveň obrazy odkazují k oslavě vulvy coby zdroje ženské erotické energie a s ní spojené spirituality. 

Vaginální monstra, jak o nich hovoří Lukáčová, jsou bytosti zrozené z pocitu svobody a nespoutané představivosti. Jejich monstrozita má pro autorku pozitivní hodnotu. Je výrazem jejich síly, nezávislosti na společenských konvencích a představách o kráse. Vagíny v podobě autonomních bytostí se vzpírají zpředmětnění a nechtějí být pouhým zdrojem mužské slasti nebo orgánem spojeným s reprodukcí. Představují pro Lukáčovou způsob, jak vymanit ženskou sexualitu a sexualitu obecně z režimu falocentrické logiky, v níž je vše nahlíženo z pozice muže a mužská anatomie a zkušenost se světem je považována za normu. 

Zobrazení vagín mají i politický rozměr. Jsou symbolem feministického odporu namířeného proti silám ve společnosti upírající ženám (tedy včetně trans žen) kontrolu nad jejich těly. Nemusíme totiž cestovat do zemí, kde je praktikována ženská obřízka nebo vraždy ze cti, abychom narazili na případy porušování práva na integritu ženských těl. Ženská těla jsou podřizována patriarchální moci i v geograficky i kulturně bližších společnostech, ať už se jedná o sexuální násilí, které příliš často uniká pozornosti a zůstává bez trestu, případy nucené sterilizace nebo zavádění restriktivních protipotratových zákonů, znemožňující ženám rozhodovat se o tom, co se s jejich těly děje. Do stejné kategorie spadají i transfobní a homofobní kampaně, podpořené v mnohých zemích diskriminační legislativou. 

Nejde tedy jen o gesto oslavy ženské sexuality, ale i vyjádření podpory polským demonstrantkám nebo aktivistkám bojujícím za práva sexuálních menšin. Výstava připomíná i stále aktuální kauzu Julie Tsvetkovové, které momentálně hrozí až 6 let vězení za provozování stránky na sociálních sítích, kde publikovala abstraktní zobrazení vagín.

I to je důvodem, proč výstava patří do veřejného prostoru. Je výrazem politického ženského sebeurčení a manifestací přístupu, v němž už vagína nebude zdrojem pohoršení a studu, ale hrdosti a rozkoše. 

O autorce:

Marie Lukáčová je malířka, režisérka, animátorka, raperka a spoluzakladatelka feministické skupiny Čtvrtá vlna. Studovala malbu na FAVU a v ateliéru supermédií na pražské VŠUP. V roce 2019 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Působí jako pedagožka v Centru audiovizuálních studií na FAMU. 

Kurátorky výstavy: Zuzana Štefková zuzana@artwallgallery.cz, Lenka Kukurová, lenka@artwallgallery.cz 

Umělkyně: www.marielukacova.com 

Kontakt pro média: Eva Andrejsová, info@artwallgallery.cz 

Více informací: www.artwallgallery.cz 

Projekt probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a Městské části Praha 7. 

Mediálními partnery projektu jsou ArtMap, Radio 1, GoOut, JlbJlt.