Marie Kodovská – Chtěla by toulat se v pohádkovém kraji

Kdy přesně se zrodila Marie Kodovská-básnířka, nevíme; zatím nejstarší dochovaný básnický rukopis pochází z roku 1955. Je však všeobecně známo, ve kterém roce se z Marie Kodovské stala výtvarnice, a to experimentující, invenční, vášnivá, až posedlá: na jaře roku 1964 si prohlédla drobný katalog z legendární výstavy Naivní umění v Československu, přivezený synem Vladimírem z Prahy, a začala vytvářet své první tempery na papíře. Přestože psala a malovala každý den, jejím nejplodnějším obdobím byla 70. léta, ve kterých vytvořila desítky velkoformátových emailů, kreseb, koláží a napsala přes dvacet svazků básní.

Výstavou v Galerii Václava Chada tuto zcela svébytnou umělkyni, kterou sice můžeme řadit do oblasti tvorby naivistů či art brutistů, ale můžeme na ni naopak pohlížet jako na suverénního solitéra, vracíme do regionu jejího zrodu, dětství a dospívání, aby ta tvůrčí lásky síla / z obrazů hosty osvěžila.

Marie Kodovská se narodila 21. ledna 1912 jako starší z dvojčat do rodiny usazené v chudé kopaničářské vesnici Korytné nedaleko Uherského Brodu. Otec Antonín Kodovský (1877–1944) pocházel z Hrádku u Slavičína a už jako dítě osiřel. Matka Kateřina, rozená Nováková, (1879–1955) měla kořeny v Korytné. Dětství prožila v chudých poměrech, tvrdě pracující na poli. V třiadvaceti letech byla z existenčních důvodů matkou provdána na inzerát za stolařského učně Jana Bětíka (1911–1974), se kterým přivedla na svět tři děti: Vladimíra (*1936), Jiřinu (*1937) a Stanislava (1945–2021). Po válce se Marie s vidinou zajištění lepších podmínek pro své děti rozhodla přestěhovat s rodinou do vysídleného pohraničního městečka Rýmařova. Zemřela 12. listopadu 1992 v rýmařovské nemocnici ve věku osmdesáti let. Do posledních chvil svého života psala, malovala a kreslila.