Marie-Anna Šulc se v dystopických imaginacích snaží hledat utopické narativy a vytvářet tak splývající hranici mezi dystopií a utopií. Věnuje se pak především otázce intersekcionality, zkušenosti těl a feministickým perspektivám.

  

Ústředním dílem plánované výstavy je 7minutová videobalada Pelvic Chain, která pojednává téma těla, jeho změn nebo extenzí a sounáležitosti crip/postižených těl. Video se vyhýbá trauma dumpingovému patosu a přemýšlí nad sílou tělesného sebeurčení. Autorstvo v něm vychází z vlastní zkušenosti invazivních lékařských zásahů v důsledku vážné nehody. Tematizuje upoutání na lůžko, čelení svému žalu, traumatizujícím nemocničním podmínkám a péči, která často překračuje hranice násilí, v protikladu s neustálou potřebou dopovat se přesvědčením o síle svého těla a jeho hojících se schopnostech.