Během rezidence se tvorba Marii Jančové postupně přesunula od zkoumání drobných organismů – cvrčků, SCOBY či křehkých organických struktur – k proudu, který přesahuje jednotlivá těla a druhy. Tok se stal ústřední metaforou: tok vody, tok času, tok zvuku. Elektronické komponenty zprostředkovaly proudění jako neustálou přeměnu, jako neviditelnou energii, která proniká prostorem a vytváří paralely mezi tělesným a netělesným, přítomným a nepřítomným.

 

Zvukové struktury se nakonec přelily zpět do vizuální vrstvy. V temné komoře se proud vody a čas expozice přeměňovaly na proud obrazu, na pohyblivé záznamy, které nezachycují jen okamžik, ale celý rok trvání. Vltava – řeka nesoucí fragmenty města, historie i paměti – se zde objevuje jako médium pamatování a zapomínání zároveň, jako proud, který rovněž odnáší i ukládá.

 

Výstava Pollen’s Ear, Water’s Ripple tak nabízí polyfonii toků: zvuk a voda se prolínají s obrazem, aby otevřely otázku, co znamená vnímat čas ne lineárně, ale jako neustálé vrstvení, ohýbání a návrat. V tomto prostoru se tok stává nositelem paměti – tekuté, fragmentární, neuchopitelné – ale právě proto schopné vytvářet nové konfigurace přítomnosti.

 

1. 10. 19:30 sound performance s Annou Broučkovou

 

otevírací doba: 1. 10. 19:00–21:00, 2. 10. 17:00–21:00