Magdaléna Roztočilová: KVĚT
Srdečně zveme všechny přátele a příznivce Studia PRÁM na vernisáž výstavy Magdalény Roztočilové: KVĚT.
Vernisáž: 19.1.2017 od 19:00
Trvání výstavy: 20.1. – 1.2.2017
Máme otevřeno: pondělí a čtvrtek 14:00 – 19:00
(osobní prohlídky s autorem po telefonické domluvě)
—
Expozice Magdalény Roztočilové představuje reprezentativní pohled do její současné tvorby, jež z asambláže různých materiálů vytváří vrstvenou koláž otázek ženskosti, povahy změny a hledání osobní identity.
Idea vrstvení prostupuje všechna vystavovaná díla co do jejich konceptuálního významu i volby techniky umělecké práce. Prostupující se náměty nasvícených Epoxidových kreseb v sobě nechávají diváka pátrat po dalších vrstvách a nutí jeho oči pracovat s různou hloubkou ostrosti. Majestátní Růže vznikla rozpracováním konceptu květu původně tvořeného mnohovrstevnatým kupením oblečení, jehož postupná transformace umožnila rozvinutí ostrým okvětním lístkům neohroženě si vymezujícím svůj prostor tam, kde krása již není chráněna vztyčenými trny. Tvrdé masky Malé dámy pak zachycují různé tváře, které si nasazuje a překrývá s kontinuálností přechodu z jedné role do druhé.
Podléhání časovosti zanechává své stopy na materiálu stejně jako na duchu díla. Ani jedno pak v případě současné autorčiny tvorby nelze uchopit pouze za pomoci náhledu jeho současného stavu, jelikož ten je pouhou jednou vrstvou z mnoha, které se podílejí na existenci komplexního celku podléhajícího kontinuálnímu vývoji – jeho svrchnost mu nezajišťuje větší interpretační důležitost. Naší jedinou možností je hledět na zachycení různých bodů této kontinuity a alespoň se tak přibližovat nazření celistvosti průběhu pomocí sledování transformací mezi jeho jednotlivými stavy.
Nejpřirozenějším tematickým médiem je pro autorku práce s otázkou ženskosti. Malá dáma je totemem věnovaným kultu ženskosti, vybudovanému na ohlušující mantře důležitosti vizáže a podřízenosti tradiční ženské roli. Objekt postavený na piedestal obscénně vysokých jehlových podpatků se skví ve světle své nevysoké vyvýšenosti a užívá si přitakání. Oproštění se od kritiky tradičních normativních vzorců dává autorce možnost zachytit moment sebemanifestace prostřednictvím svobodné volby rozmanitých rolí, z nichž každá vyžaduje určitou tvář. Vyhýbá se přitom zobrazení vrozených znaků ženské figury a soustřeďuje se na její získané atributy, kterými se vymezuje a je vymezována: optické vyvýšení, vrstvení oblečení a vrstvení masek. Časová i prostorová rozpolcenost jednotlivých vrstev-masek je sjednocována procesem uchopování jejich příslušnosti k jedné kontinuitě-objektu.
(text: Pavlína Samčíková)
—
