Mýtus. Můžeme jej vnímat jako označení pro dávný příběh, který je v symbolické rovině paralelou našich vlastních životů. Osnova okamžiků, jež nás přirozeně obepíná. Spojuje nás nejen mezi námi navzájem, ale i s hrdiny, kteří stojí mimo čas a prostor. Je to v okamžiku prolnutí „nadobyčejného“ se všedním, kdy se nám odhaluje jejich skrytý význam a pravá hodnota.

  

Je zde ale i další varianta. Tou je například situace, kdy se setkáme s titulkem „Mýty a fakta o…“. V této situaci je slovo mýtus stavěno jako antonymum ke slovu fakta a v podstatě jako synonymum ke slovu lež. Mýtus jako informace nebo příběh šířený mezi lidmi bez faktického (pravdivého) podkladu, jehož účel se může pohybovat kdekoliv mezi soucitem až zištností.

  

Takový mýtus o návratu může být jen zromantizovaným vzpomínáním, jehož účelem je ospravedlnění „nevyhnutelného“ výsledku. Nebo je to falešná zpráva zakrývající další nepříjemnou skutečnost, na kterou zrovna nikdo nemá čas ani náladu. Možná je celý návrat jen mýtus? A odešel tedy někdo? Je někdo stále venku? Nebo ani nikdy neodešel? Sem je situovaná výstava Lukáše Vacka. Někde mezi póly slova mýtus.