Lukáš Procházka – . . . _ _ _ . . .

Nápis složený z nasbíraných kusů dřeva, které se vyplavily z řeky. Toto dřevo tiše vypráví příběh své cesty z jednoho místa na druhé. Nápis vypadá, jako by ho složil trosečník, který se snaží zachránit z opuštěného ostrova a jeho záměrem je upoutat pozornost pilotů letadel. V tomto případě je však nápis zasazen do akcelerované metropolitní situace, odkazuje na kultivovanost prostředí a piloty nahradili lidé v okolních bytech. Práce odráží paradoxní povahu velkoměst, kde je vysoká koncentrace lidí, ale člověk se přesto může snadno ocitnout v osamocené situaci nebo v jakémsi liminálním prostoru. Prostor mezi známým a zcela neznámým, v němž člověk opouští starý život a nový se ještě neobjevil. Osamělost, zčásti sociální izolace, zčásti subjektivní zkušenost vlastního přežívaní, je v současnosti rostoucím trendem. Pandemie a nucená izolace k tomuto jevu jen přispěly.

Lukáš Procházka pochází z Dunajské Stredy. Vystudoval fotografii na bratislavské Soukromé škole designu. Bakalářský titul obhájil ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati v ateliéru Reklamní fotografie. V současné době studuje na AVU v ateliéru Intermédia II. v rámci magisterského programu a současně na FAMU v ateliéru Nová estetika. Hlavním tématem jeho tvorby je pozorování a zasahování do veřejného prostoru, kde si všímá především efemérních fenoménů. Změnu perspektivy a měřítka využívá často jako nástroj ke znejistění či až ke zneklidnění diváka. Žije a pracuje v Praze.