Zdrojem inspirace Lukáše Miffka jsou lidé kolem něj, je posluchačem, těší se z každého slova, které dává smysl a probouzí zájem. Všímá si všednosti, ale nekopíruje realitu, volí nadsázku, humor a ironii. Záměrně zdůrazňuje absurditu některých situací, nabubřelosti, snobství, vysmívá se povrchnosti. Neživým předmětům dává lidské vlastnosti, které o to víc působí směšně. Forma obrazové metafory-parodie je zdůrazněna plošným, ilustrativním, stylizovaným, groteskním projevem s výrazným kolorismem. Obrazy jsou sondou do dění v materiálně založené společnosti, kde dominuje pomíjivost věcí, povrchnost citů, absence empatie. Obrazy Lukáše Miffka jitří naší fantazii, základní smysly a pudy. V jinotajích, které jsou předávány dál, může divák mnohdy poznat i sám sebe. Hlavní je umět se zasmát a často právě i sám sobě.

  

Lukáš Miffek (*1978) v letech 1999–2005 studoval na AVU v Praze (A. Střížek, M. Rittstein). Je členem skupiny Natvrdlí, název odráží pozici malířů pracujících se starým médiem obrazu. Patří mezi nejvýraznější malíře své generace, na současné české výtvarné scéně se prosadil s výrazně osobitým projevem. Jeho tvorba je systematicky rozvíjená v cyklech s důrazem na obsah a originální příběh. Dílo Lukáše Miffka je zastoupeno mimo jiné v Národní galerii v Praze a v soukromých sbírkách v Čechách, Německu, Holandsku, Švýcarsku, Slovensku a USA. Žije a pracuje v Ohrobci u Prahy.