Lukáš Kováčik – Organická zahrada

MgA. Lukáš Kováčik (*1988, Nitra) pochází ze Slovenska a žije a pracuje v Olomouci. Lukáš nejprve vystudoval Estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a poté ateliér Malba II doc. MgA. Františka Kowolowského na Fakultě umění Ostravské univerzity. Zúčastnil se mnoha skupinových výstav v České republice i na Slovensku. Naposledy například v Domě umění města Brna na výstavě Stará bydliště, která se zabývala environmentální problematikou.

ORGANICKÉ ZAHRADY

Nevíme, jak život na Zemi začal a jak vypadala raná doba života. Kdy a jak povstala živá hmota? Odkud pocházíme? Na tuto otázku se ptá každý, kdo prožívá jakékoliv filozofické bytí. Existují různé názory, představy, myšlenky a (hypotetické) odpovědi. Náboženství poskytuje svou teorii inteligentního plánu, modely přírodních věd staví na evoluci a pozitivismu. Současné zkoumání rozprostřely hypotézy vzniku života jako např. teorie RNA světa, teorie hydrotermálních průduchů, teorie živých jílů, vznik života pod ledem, pod povrchem, teorie pyritového světa, svět zinku atd. Vyřešen však dosud nebyl ani charakter prvních živých tvorů, představa jejich životního prostředí a způsob výživy. Spolehlivému řešení brání také fakt, že z období mladé Země se zatím nenašli žádné fosilie. A i ty nejjednodušší současné organismy jsou pravděpodobně složitější než prvotní živé buňky. Tyto všechny novější teorie povstaly z původní moderní hypotézy tzv. prapolévky, která představuje myšlenku vzniku oné živé hmoty, organických sloučenin, z anorganických látek. Biologie nám dává porozumět člověku, jeho chování a místa v přírodě. Vědecké hypotézy, které jsou seřazeny do souvislého textu působí při čtení jako fantastické beletristické příběhy či mýty o stvoření světa, avšak podané vědeckou terminologií, což podporuje samotnou imaginativnost, jak ten dávný svět mohl asi vypadat.

Lukáš Kováčik intersubjektivním pohledem hledá motiv odhalování přírody. Jeho malířský jazyk odkazuje v širokém horizontu na onen chaotický prapočátek vědeckého modelu. Expresivní zobrazení nekonečnosti růstu, bujení a přerůstání tvarů a částí krajiny, svých organických zahrad, v principu neurčitosti kombinuje s vlastními představami o původním tvoření hmoty, kde malířská hmota nachází cestu v imaginativních prostorách obrazové plochy samotné malby. Taková abstraktní forma je nevyčerpatelná, pokud jde o vlastní objekt, stejně jako ve variabilitě živé formy.