„Prostory zbavené své původní funkce a vyvázané ze společenského provozu se stávají místy tiché meditace. V časové neukotvenosti vytvářejí vrstevnatý horizont, v němž se prolínají psychické a fyzické roviny prostoru. Tyto liminální situace nejsou pouze scénami prázdna, ale aktivními poli, kde se odehrávají procesy vnímání, introspekce i podprahového neklidu. Narušené expresivní plochy zde působí jako vizuální impulzy – evokují fragmenty známého, aniž by nabízely konkrétní narativ. Spíše než aby vyprávěly příběh, otevírají prostor pro osobní projekce a rozpomínání.“

 

Lukáš Kania, vizuální umělec pocházející z Ostravy, ve své tvorbě zkoumá napětí mezi strukturou a expresí, přičemž se opakovaně vrací k tématu krajiny – nejen jako vizuálního motivu, ale jako prostoru paměti a existenciálního zakotvení. 

 

kurátorka: Markéta Pohlová Vlčková