Lukáš Jasanský, Martin Polák: Říká si Topáš

Název, připomínající povídku o skromném každodenním heroismu, je prozatímním zastřešením zatím nejhůře definovatelné a přitom nejosobnější výstavy Jasanského s Polákem. Jejich vlastní sebrané postřehy ze života se obloukem vracejí k hravě schizofrennímu cyklu Report, kterým se kdysi pokoušeli vyvrátit kánony dokumentární fotografie. Ta se tu náhle navrací, jako neúprosná a hořce komická selekce sebe sama, jako prostá i absurdní každodennost fotografů středních let.