Lucie Trmíková – Mlčky křičet
![](https://snappycdn.net/artmap/62MkJc4tScPVa_8_4RFvTx48zxOmN7pgIHHT1ETafMI/fill/185/185/ce/1/aHR0cHM6Ly9zMy5ldS1jZW50cmFsLTEuYW1hem9uYXdzLmNvbS91cGxvYWRzLm1hbmdvd2ViLm9yZy9hcnRtYXAvcHJvZC91cGxvYWRzLzIwMTgvMDkvbHVjaWUtdHJtaWtvdmEtbWxja3kta3JpY2V0LmpwZw.jpg)
Info o vstupenkách zde
režie: Jan Nebeský
dramaturgie: Jan Horák
hudba: Emil Viklický
hrají: Lucie Trmíková, Saša Rašilov, Emil Viklický / Vladimír Strnad, Omar Khaouaj / Peter Binder
Připravovaná inscenace Mlčky křičet je inspirovaná osobností Simone Weilové (1909 – 1943). Weilová byla francouzská filosofka, anarchistka, odborářka, učitelka, dělnice, mystička, židovka bez tóry, marxistka bez partaje, Ježíšova učednice bez církve. Pocházela z bohaté židovské rodiny, ale byla výrazně sociálně zaměřená, zapojila se do španělské občanské války. Po onemocnění tuberkulózou se v exilu odmítla léčit a jíst, chtěla se podílet na utrpení Francouzů.
Nejpříznačnější pro Simone je neklasifikovatelnost, nezařaditelnost do nějakého systému či církve a přitom naprosto autentická touha po smyslu a hledání pravdy. Jednota v myšlení a jednání.
Francouzský filosof Chartiér jí na lyceu přezdíval „marťanka“. Její myšlenky a činy jsou skutečně jako z jiného světa. Odmítá uznávat a přijímat jakákoli klišé ve společnosti, ve svém osobním životě, v úvahách o světě, o kráse, o bolesti, o Bohu, o smyslu.
A především: naprosto jí chybí strach z toho, že bude odsouzena druhými!
Inscenace vznikla ve spolupráci se Studiem Damúza – www.damuza.cz
![](https://snappycdn.net/artmap/62MkJc4tScPVa_8_4RFvTx48zxOmN7pgIHHT1ETafMI/fill/185/185/ce/1/aHR0cHM6Ly9zMy5ldS1jZW50cmFsLTEuYW1hem9uYXdzLmNvbS91cGxvYWRzLm1hbmdvd2ViLm9yZy9hcnRtYXAvcHJvZC91cGxvYWRzLzIwMTgvMDkvbHVjaWUtdHJtaWtvdmEtbWxja3kta3JpY2V0LmpwZw.jpg)