Název první samostatné výstavy Lucie Rosické (*1998) po absolutoriu na AVU volně odkazuje ke stejnojmenné knize Garretta Honga, v níž právě zrcadlo slouží jako prostředník k sebepoznávání s přesahem do celospolečenské reflexe. Její vyšívané obrazy nesou dlouhodobě autobiografický akcent, takže je o nich reálně možné uvažovat jako o svého druhu vizuálním deníku. Nejde jen o to, že jimi otevřeně tematizuje více či méně skryté okolnosti svého života, ale i o fakt, že jejich hlavním námětem je od počátku téměř výhradně její vlastní tělo.  

 

kurátor: Radek Wohlmuth