Lucia Sceranková (*1985) se ve své tvorbě téměř beze zbytku věnuje fotografii. Přesto ji spíše než jako fotografku vnímáme jako intermediální umělkyni. Nevšedním způsobem pracuje nejen s fotografií samotnou, ale i s její prezentací. Luciiny snímky nejsou pouze zachycením viděného. Využívá je k umné hře prověřující možnosti vnímání pozorovatele. Výsledným obrazům obvykle předchází výroba a komponování prostorových scén, které následně zachycuje svým fotoaparátem. Jindy využívá princip koláže. Pohrává si s měřítkem, materiálem i proměnou perspektivy. Tu lze ostatně v posledních letech sledovat také v autorčině prohlubujícím se kritickém nazírání na stimuly formující subjektivitu jedince, ať už plynou ze společensky podmíněných modelů nebo z našeho intenzivního soužití s moderními technologiemi.

 

Fotografie Lucii Scerankové byly vždy ceněny pro svou subtilní krásu a hravost, ale také určitou tajuplnost a napětí skryté v nedořečeném. Autorka při tvorbě fotografických cyklů obvykle pracuje s mikropříběhy zachycenými v jednotlivých snímcích, ale i s latentním vyprávěním přítomným v celé sérii. Tyto obrazy pak nabízí divákovi k interpretaci založené na vlastních asociacích. Stejnou strategii jsme se rozhodly uplatnit ve výstavě Inertia v Galerii Smečky. Ta představuje výběr z Luciiných prací vytvořených během uplynulých deseti let. Vyzývá v ní diváka k hledání obrazových indicií a sdílení pocitů, které zachycují, neboť vypovídají mnohé o povaze naší současnosti.

 

kurátorka: Nina Moravcová