Linda Klimentová – Rozhraní

Aktuální výstava ukazuje nejnovější práci Lindy Klimentové, která vychází také z dlouhodobého covidového usebrání, které ovlivnilo nás všechny. Na jedné straně jsme se mohli více soustředit na sebe, ale zároveň všechno bylo rozostřeno existenciální i existenční nejistotou dopadající na dospělé i na děti. Stáli jsme na rozhraní života a smrti, svobody a manipulace, pravdy a lži. A věděli jsme to. Kudy dál? Zdá se, že Linda Klimentová volí cestu k přírodě. K přírodě, skrze uvědomování si sebe sama. Na obrazech jiskří úplně obyčejné výjevy jako průzračný křišťál. Před našima očima se odvíjí zamlžený pradávný film. Je na něm zachyceno cosi, na co se zlehounka rozpomínáme. Každý tah má své místo a svůj důvod.

Jsou tu tři okruhy, krajinné výjevy, často rozdělené horizontem, vodní hladinou, nebo vertikálou okraje dvou obrazů v diptychu. Na lyrický okruh navazují děje v krajině. Děti češou jablka, pohybují se v přírodě, tak jak to dělaly i před sto lety. A to je malý zázrak, že to jde. Že jsou tu stále stromy, jablka a děti. Třetí okruh realitu překračuje. Zabývá se vědomím, uvědomováním si místa sebe sama v krajině, přírodě, světě a bytí. Skrze nezřetelné lidské tělo vane vítr, voní písek, ohýbá se tráva. Zářivá mysl člověka se dotýká kamenů a oblázků, chladné vody, kůry stromů a listí, vzduchu plného zvuků života. Jsme součástí vší té krásy.

kurátorka: Martina Vítková