Libor Svoboda – Better City

Libor Svoboda
Better City

Města tvoří krajiny. Vizuální stránku těchto krajin prozkoumává projekt Better City. Instalace, jako jeho dílčí část, zaplňuje prostor Malé věže Doxu ve dvou rozdílných, ale zároveň provázaných formách. Tisky sestávají z dvojic – nákresů, evokující půdorysný architektonický plán, a výřezů fotografie. Ty zachycují a z původního prostředí vyjímají stavby, které lze označit jako výrazně ne-architektonické, či nekoncepční. Byť se jedná o stavby nereprezentativního charakteru, stavěné „od ruky“ či bez obvyklého uceleného řádu a plánu, očividně obývané lidmi z nižší sociální vrstvy, nejedná se o slumy ani nouzová obydlí, ale stavby většinou situované mezi ostatní zástavbou města. Poněkud chaotický růst či doplňování těchto staveb, které místy interiérem výrazně vystupují do veřejného prostoru ulice, není vázán žádným formálním konceptem, je vzdálen zažitým představám o kvalitní a hezké architektuře či zdravém prostředí. Stojí tak ve výrazném protikladu k tradičnímu urbanistickému chápání považující čistě geometrické uspořádání prostoru a plánovaný přístup za zásadní předpoklad kvalitního životního prostoru. Přesto, dle mínění autora, zosobňují tyto stavby určité přednosti spojené s nekonvenčností, jedinečností a tvořivostí. Svým způsobem jsou pitoreskní i rozmanité, a svou tvarovou i funkční přizpůsobivostí mohou být pro své obyvatele do značné míry ideálním domovem.

Vyjmutím obrazu stavby, desaturací a umístěním na bílé pozadí dochází k posunu od dokumentace ke koncepčnímu uchopení, pracujícím s formou čistého ateliérového zpracování či plánovitostí. Skrze výkresy pak autor částečně „ohledává“ obraz stavby a na pomezí skutečnosti, dohadu a fikce retrospektivním způsobem dotváří plán, který pravděpodobně dosud nevznikl.

Druhá část výstavy vytváří k první, formálně uspořádané části, a rovněž k výrazně architektonickému vyznění interiéru Malé věže Doxu, jistý protiklad. Svazky a struktury kabelů elektrického vedení, protínající napříč prostor, vytvářejí dojem chaosu a neuspořádanosti. Kabelové vedení je prvek fyzicky spjatý se strukturou staveb a města, ovšem tvoří spíše jejich skrytou část. Naproti tomu v prostředí bez výraznější urbanistické tradice západního charakteru tvoří výrazný vizuální prvek ulice, již divoce prostupuje. Neuhlazené, syrové a absurdně vypadající vzezření je ovšem chaotické jen zdánlivě, neboť i zde tvoří linie funkčního účelového úmyslu.

Kabely v černé barvě vytvářejí výrazný kontrast k bílému interiéru a rovněž se vztahují k obdobné tonalitě tisků. V místě těžiště instalace formují částečně patrnou geometrickou strukturu rozměrné krychle. Ta, jako základní geometrický tvar, odkazuje nejen k elementárnímu prvku modernistického umělého prostředí, ale ve svém symbolickém významu i k archetypu města. (Tak je mimo jiné ztvárněn Nový Jeruzalém, jak jej nalézáme v novozákonním Zjevení Janově – idealizovaná vidina města s proporcemi znamenající ucelenost, ve které se prolíná jak zhmotněný ráj, tak skutečné historické město, jež ovšem ve středověké Evropě platilo spíše za symbol a střed světa.)

V instalaci se tak několikerým způsobem prolíná téma, tvořící základní a zároveň značně problematický aspekt urbanismu. Tím je úroveň plánovitosti ve vztahu ke svévolným proměnám blízkým organičnosti či chaotičnosti. Plánovaný přístup a geometrické uspořádání totiž bylo ustavičně pokládáno za zásadní předpoklad dokonalého prostoru, ideálního města.

Vzhledem ke globálnímu trendu rozšiřování urbanizované krajiny, a rovněž mnohým rozporuplným reakcím na tento aspekt v minulosti reagovat, je problematika spojená s městským prostředím, a tedy i jeho vizualitou, čím dál naléhavější i zajímavější otázkou.

Libor Svoboda (1981) je absolvent ateliérů Digitální média (Štěpánka Šimlová) a Interaktivní média (Pavel Kopřiva) na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Tamtéž v současné době studuje doktorské studium

jehož součástí je i tato instalace. Autorova tvorba často reflektuje proměny urbanizované krajiny či projevy užívání elektronických médií. Prochází napříč formami instalace, fotografie či videa. V roce 2009 se stal laureátem ceny Exit pro studenty vysokých výtvarných škol. Absolvoval stáže v Berlíně, Barceloně a rezidenční pobyt v Taipei na Taiwanu.