Lenka Falušiová – Potkala jsem sebe v lese

Život obklopený přírodou přinesl do tvorby Lenky Falušiové ústřední téma jejích prací, a to motiv hlubokého lesa. Současně ji tento způsob žití a vnímání umožňuje opakované setkávání se se zvířaty. Výtvarné práce nejsou inspirované jedním konkrétním místem. Jsou souborem autorčiných vzpomínek, jejíž nové kompozice vytvářejí unikátní lesní prostředí. Občas se prolne více charakteristických míst – mýtický les, melancholická krajina nebo místo snů. Všechna tato neurčitá místa však spojuje atmosféra ticha, která je důležitou součástí autorčiny umělecké práce. Les je také místem vzbuzující fantazii, a proto Lenku vybízí k různým asociacím. V detailech propletených větví vidí metafory ke komplikovanému lidskému mozku a když se větve rozechvějí, v jejich stínech spatřuje přízraky.

Výstava s názvem Potkala jsem sebe v lese představuje cyklus autorčiných nejaktuálnějších uměleckých prací v různých formátech a třech základních výtvarných technikách: velkoformátová tušová kresba a tisky z hloubky, konkrétně mezotinta a čárový lept. V ateliéru zpracovává vzpomínky či pocity z prožité krajiny přímo na plátno nebo grafickou matrici. Grafická práce je pro Lenku intimní záležitostí, která vyžaduje preciznost už od samotného počátku (chystání matrice nebo práce s barvou, která má specifickou vůni). Proces tvůrčí práce drží autorku v neustálém napětí. Následný tisk je pro ni tím nejdůležitějším momentem, jelikož může zasáhnout přímo do průběhu – měnit obraz na matrici, dotknout se ho a experimentovat. V kontextu velkoformátových děl, které se v posledních letech staly jejím hlavním médiem, má pro autorku grafika funkci a hodnotu zejména osobního deníku, a tím pádem je důležitým doprovodem velkých kreseb.

Typickými prvky autorčiny práce jsou také autenticita, intuice a preciznost, které v kombinaci s neutuchající touhou objevovat ukryté příběhy, přináší osobitou výtvarnou výpověď. Ta dokazuje, jak intimní vztah má Lenka k přírodě a k tvorům, pro které je les domovem. Výstavní projekt Potkala jsem sebe v lese má touhu povzbudit návštěvníka v uvědomění si, co může prožívat, když najde odvahu se vědomě stát součástí přírody. Stačí jen nemít strach objevovat příběhy o vnější i vnitřní – duševní krajině.