Lê Thị Hoài – Domov mé matky není můj domov

Domov mé matky není můj domov zkoumá krizi identity mladé Asiatky žijící v Evropě. Hledá pocit sounáležitosti, přijetí a pochopení. Umělkyně se snaží vytvořit přenosné kořeny skrze vytvoření vlastní svatyně, která pochází z tradice kultu předků. Svatyně pro ni symbolizuje nejen víru v mrtvé předky, ale také je s ní spojené přesvědčení o „morálním dluhu svým předkům,” a uspořádání patriarchální, heteronormativní a konzervativní společnosti, se kterou autorka polemizuje.

Instalace je formou znovuuchopení spirituální tradice skrze vytvoření svatyně. V objektech svatyně autorka Lê Thị Hoài míchá dohromady symboly a tvary, které představují její hodnoty a přesvědčení a původní významy předmětů kultu předků.

Instalace se skládá z textilního tisku, kde se prolínají symboly západních hodnot s vietnamským folklórním mýtem o původu, spolu s odkazy k rodině umělkyně Lê Thị Hoài. Další součástí projektu je soubor keramických předmětů: nádoba na vonné tyčinky, set nádob k pití a uříznutý prst. Jde o kopie čínského porcelánu dekorovaného mixem symbolů od výrazného vlivu Číny ve Vietnamu, feminismu po queer politiku. Instalaci doprovází krátké video (po shlédnutí zapal) s narací, pálením dopisu určeného autorčiným mrtvým předkům v pozadí, zatímco se umělkyně snaží porozumět svým vzpomínkám skrze fotografie, které pořídila ve Vietnamu.

Témata výstavy probírá autorka v trilogii videí Matčiny ruce, kde promlouvá se svojí matkou. Mezigenerační a mezikulturní konfrontance vedla k mnoha překvapivým závěrům.

Lê Thị Hoài (1992, Đà Nẵng, VNM) je českovietnamská grafická designérka a vizuální umělkyně. Vystudovala žurnalistiku na UK, vizuální komunikaci na UMPRUM v Praze a v současnosti dokončuje umělecká studia na Sandberg Instituut v Amsterdamu. Pracuje pro časopis Revue Prostor. Ve své volné tvorbě se věnuje identitární politice, feminismu a „přenosným kořenům“.

Kurátorka: Tamara Moyzes

Spoluorganizátor: Kampus Hybernská

Partneři: MKČR, MHMP, SFK, Praha 1