Lada Semecká – Kaligrafie zvuku III.

Lada Semecká svoji tvorbu hluboce prožívá, ale současně pracuje systematicky. Vlastnosti materiálu ověřuje ve vztahu k přírodním živlům a zkoumá základní působení jejich sil. Proto v jejich dílech vnímáme řád, logickou následnost a osobní blízkost a cit současně. Ve svém díle reflektuje rovnováhu síly a křehkosti přírody. Do materiálu tluče, rozvibrovává ho, přetavuje. Pokouší jeho hraniční mechanické i tvarové možnosti. Přesto však vytváří díla, jejichž vnímání si žádá určitou duševní vyrovnanost a vede k meditativnímu přístupu.

Symbolika obsažená v samotných materiálech, jako je čas, krajina, náhoda a řád jsou bytostně přítomny v jejich dílech od prvních úvah o tvorbě až po percepci, či interakci divákem. Lada Semecká je ve své tvorbě ovlivněna jejím několikaletým pobytem v Japonsku a stáží v Pilchuck Glass School ve Washingtonu. Právě tam začaly vznikat její rozsáhlé cykly mraků. Jakoby snad potřebovala opustit českou zahrádku a setkat se s velkou a mocnou krajinou. Cyklus mraků, skleněných obrazů, je vytvářen vibrací skla posypaným skelnou drtí. Skleněné tabule, do kterých Lada silou i jemně tluče, aby se písek vibracemi skla zorganizoval, jsou následně stavené v peci a pověšené na zeď.

Zvony a zvukové objekty zase naléhavě čekají na okamžik, kdy do nich udeří návštěvník, nebo nastane situace, která je sice náhodná, ale Ladou předpřipravená. Díla jsou tak závislá na čase, konkrétním okamžiku, ale také na vnitřním rozpoložení a temperamentu diváka, nebo síly a razance očekávané náhody. Zkoumáním materiálu u těchto objektů Lada dokázala propojit formu se zvukem a obě části díla jsou tím v rovnováze.

kurátorka: Romana Veselá