Kurz všeobecného plánování: Marie Ladrová, Ondřej Vavrečka

Mohli bychom mluvit, skládat slova a tím se dostávat k počátkům rozhovoru. Říkat: žena, muž, žena, had, voda, papír, slovo, dům, slovo, semeno, obraz. Dostáváme se do labyrintu, do světa, který s každým zákoutím odkrývá nové souvztažnosti, jež se propojí až při celkové revizi. Instalace by měla připomínat muzejní řazení podle tématických celků, které nám i bez popisování napoví, ve které oblasti se nacházíme. Jde o zodpovědné vzdělávací mapování profese bioložky, zemědělce, geodeta, architekta/stavitelky, básníka, analytika, filmaře či košíkářky. Tato rozkročenost mezi médii je pro oba autory typická. U obou můžeme sledovat zaujetí médiem a samotným materiálem, které je obkročmo pohlceno obsahovostí. Dialog autorů vznikal ve vzájemném obdarovávání vzájemně nahlíženého soukromí. Tak mohla Marie objevit a oprášit archiv Ondřejových poznámek k všednodennímu prožívání a nalézt zde určité podobné zaujetí. Celou instalací, bez ohledu na tématické celky, se jako „Ariadnina nit” proplétá symbol hada odkazující k „prvnímu hříchu”, lidskosti, opakovanému rození/růstu pomocí svlékání staré kůže a určité osamocenosti. U Marie ho nacházíme zřetelněji.

Například v expozici s pracovním názvem „Struktury” je umístěn velkoformátový akvarel několika autoportrétů řazených za sebou a pletený dům, nebo v „Partiturách” rozvíjí propiskovou kresbu na nalezeném svitku papíru. Zde najdeme i Ondřejovy filmové partitury jako například tu k filmu Šepsování plátna či nerealizovanému filmu Televize. Nacházení je další spojnicí autorů. Oba využívají pro práci metodu recyklace, čímž dochází k novým významům a alternacím u věcí, které jsou většinou již pokládány za odpad. Z chaotického řazení, estetizace pohledu, vznikají věci, které nám začínají něco připomínat. Útržek z lepenkové krabice dá žít malému Pantheonu, nebo kus zaschlého lepidla se vyprojektuje do obřího semene. Tento proces je synonymem žití v náznaku. Možnost psaní domácích haiku a radosti z malých překvapení všedního dne. Vyžaduje to spolupráci, citlivost na vnímané okolí a tuto zkušenost oba autoři například díky působení v hudebních tělesech mají.

Tereza Sochorová Horáková