Kryštof Kaplan – Hladkáň

V pracích Kryštofa Kaplana se často setkáváme s významovou metaforou elementární fyzikální zákonitosti. Postupně se v jeho sochařských objektech objevila i fyzikálně-chemická procesualita. V nejnovějších dílech na současné výstavě, jak ostatně naznačuje její název, hrají důležitou úlohu symboly spojené s lidskou postavou. Jejich organická forma je výsledkem charakteristické plasticity vypovídající o živé expresivní síle.

Úvod výstavy tvoří specifické organoidní objekty, kovové konstrukce nesoucí ve vnitřních prostorech plastické tvary „vymodelované“ fyzikálně-chemickými silami. Hlavnímu prostoru galerie dominuje symbolická trojice nadživotní figury, sférického objektu – srdce a nástěnného objektu odkazujícího na přítomnost nadosobního vědomí. Pojetí figury reflektuje princip modulární skladebnosti a existence procesů vzájemně propojujících orgány ve funkční celek těla, přičemž důležitou roli hraje transformace různých stavů fází jednotlivých procesů. Sochařské zdůraznění hrudního koše s rozpoznatelnými orgány má symbolický význam. Díky plastickým tvarům z měděného plechu je prostor pro srdce ozvláštněn světelnými odrazy do ohnivě červeného tónu. Název výstavy připomíná, že právě srdce je tvořeno specifickou tkání spojující vlastnosti svaloviny kosterní i hladké, jež vůlí ovladatelná není. Sférický objekt nese v inscenovaném prostoru galerie význam srdce žhnoucího láskou a vychází z inspirace reálným sochařským prvkem barokní architektury kláštera. Figura s vyděleným symbolem srdce jako šému současně připomíná legendu o Golemovi zdůrazňující lidskou tvůrčí sílu, ale nesoucí i varovné poselství. Forma figury odkazuje k historii kláštera bezprostředně spojené s nejstarším západním mnišským řádem založeným Benediktem z Nursie.

Současná výstava znamená v celku sochařské práce Kryštofa Kaplana plnou realizaci tendence k organické figurální formě, jež je v jeho tvorbě kontinuálně v proměnné intenzitě přítomná. Ta často nese výraz exprese, někdy v psychologicky účinných sestavách používajících metaforu transformace naakumulované tenze, moment stupňovaného nebezpečí. Výstava v Galerii Dům je koncipována v duchu scénické dramatičnosti, pro sochařský rukopis Kryštofa Kaplana velmi charakteristické. Symboličnost prvků sestavy v ní nyní vypovídá o transformaci síly v pozitivní mocnost – „hladkáň“.

Kryštof Kaplan (*1987, Praha) absolvoval v letech 2008–2013 Akademii výtvarných umění v Praze (J. Zeithamml), kde dále v letech 2015–2016 působil jako asistent. Od roku 2015 proběhla řada jeho samostatných výstav, např.: Velké sklo, Výklady AXA, Praha, 2016; DOOM, Kabinet T., Zlín, 2016; site specific instalace Memento 1618–2018, Slaný, 2018; Tenze, Centrum současného umění DOX, Praha, 2019; Metafyzika / Procesy, Atrium, Praha, 2019; Korporealita, Pragovka Gallery, Praha, 2020; Solárium, (A)void Gallery, Praha, 2022. Z nedávných účastí na společných výstavách uveďme např.: Vrstvy paměti, nádraží Bubny v Praze, 2017; dlouhodobá instalace Alej světců, GASK v Kutné Hoře, od 2018; Re_form, Trafo Gallery, Praha, 2020; Smetanova Litomyšl, 2021. Roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku (mj. nominace na Českého lva v kategorii hudba, 2019) a s bratrem Cyrilem působí v hudební dvojici Kaplan Bros.

kurátorka: Iva Mladičová