Věra Sosnarová bude vyprávět o svých životních zkušenostech z ruského pracovního tábora na Sibiři. Zatímco většina lidí oslavovala v květnu 1945 konec války, Věře Sosnarové právě začínaly kruté časy. Patřila k tisícům lidí, které pozatýkala nechvalně proslulá NKVD, která vnikla na naše území spolu s tanky osvoboditelů. Věře Sosnarové z Brna bylo tehdy 14 let a spolu s ní odvezli i její matku a 9letou sestru Naďu. Doplatily na to, že matka byla Ruska, která po bolševické revoluci v roce 1917 opustila s českými legionáři Rusko a našla nový domov v Československu. Tím se ocitla na černé listině zrádců, které chtěl stalinský režim ztrestat. 

V pracovních táborech, dolech, kolchozech atd. strávily Věra se sestrou celkem 19 let (od konce roku 1945 do léta 1964). Jejich matka přežila v pracovním táboře jen 3 měsíce. Roku 1964 Věru se sestrou na přímluvu předsedy jednoho ruského kolchozu propustili do JZD Znojmo, kam docestovaly na počátku roku 1965. Při odjezdu ze Sovětského svazu i při příjezdu do vlasti musela podepsat úplnou mlčenlivost, kterou z obavy o opětovné odvedení na Sibiř dlouho neporušila. O této části její minulosti se nikdy nedozvěděl její manžel a dlouho ji neznali ani její dva synové.

O zážitcích Věry Sosnarové byla sepsána kniha Krvavé jahody.