Krev není voda aneb Bože, jak napsat text, když docházej slova

Krev není voda aneb Bože, jak napsat text, když docházej slova
Jan Kvíz

kurátorka Anna Šímová

Vernisáž výstavy v úterý 30. 10. 2018 v Galerii 207, Ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM od 17:30-20:30 
Prezentace autora, komentovaná prohlídka a dernisáž výstavy v úterý 6. 11. 2018 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy od 31.10. do 6. 11. 2018

Motto:

Pojďte s námi prodírat se houštinami, brodit se potoky, zdolávat bažiny.
Vydejme se tou pradávnou cestou člověka, který když osídloval zemi, postupoval proti toku řek.
Začněme u soutoku, kde řeka ztrácí své jméno a zaniká, a vystoupejme až tam, kde se řeka rodí.

Pojďme dohledat místa pramenů emocionálních představ, které se rodí během hledání ztracených dobrých časů. Zkusme najít virtuální místo zdánlivého zastavení koloběhu vody, ve skutečnosti nekonečného. Strastiplnou cestou neprovází jen Luděk Munzar a Vladimír 518, ale i Jan Kvíz a jeho život. Tak nezkalenou mysl a čistý pramen. 

Jan Kvíz

Tak jako zmizel přirozený řád věcí, zmizely i hrníčky u pramenů, nesou se v pokoji lesa znepokojující slova. My však musíme věřit, že obojí se dá napravit. Nové nádobí vrátíme na místo, kde nikdy nebylo. Vytvoříme opravdovou přirozenost. 

Svět je složitý, ale naštěstí má jednoduchá pravidla. Pro krok kupředu nejdřív takticky využíváme cesty zpět: ad fontes našich tužeb, zpět ke světu pramatek, praotců, k pramenům. Hledáme to, co nás živí, to, co nás vnitřně uspokojuje. Vypravěč nám tajuplně dává rozechvělý příslib: objevíme v sobě vlastnosti, o nichž jsme netušili – třeba posedlost. Budeme tedy opravdoví, upřímní, skuteční, nefalšovaní.

Jsme přirození a nebráníme se obsesi, která nás vede, naopak ji vítáme. Chceme se doopravdy ocitnout v onom okamžiku naplnění – okamžiku, který je rovnovážný a plnohodnotný; ideální a soukromý; emotivní a konkrétní. Prožít stav, který má jednoduchá pravidla a vede k efektnímu prožitku. Pravda je boží, klišé jsou předpřipravená, ideál nedosažitelný. Je to ovšem jeho přivlastnění, co je příliš snadné na to, aby nebylo lákavé. A to i ve své aranžované imitaci.

Chceme najít dokonalost, jeden bod koloběhu, najít a nechat si ho napořád. Jdeme vstříc lásce, jež je nezkalená – čistá jako ráno a nevinná jako dítě. Věříme, že obojího je možné dosáhnout. Jsme ochotní obětovat pro to úplně všechno – a jsme zároveň odhodlaní úplně všechno uhájit. Nic neztratit, hodně toho objevit, všechno získat.  

Anna Šímová