Křest knihy: Jan Jindra – Charles Bridge
28. 3. 2022
Přednášky a diskuze
Zveme vás do Leica Gallery Prague, kde bude fotograf Jan Jindra spolu se svými hosty Tomášem Pospěchem a Vladimírem 518 křtít svoji knihu Charles Bridge a povídat si o jejím vzniku.
Jindra se ve své knize Charles Bridge pohybuje na tenké hranici mezi dokumentární a stylistickou fotografií s inspirací v pražských výjevech Františka Drtikola. Graficky citlivě a elegantně provedená publikace představuje Karlův most tak, jak ho známe, ale nevídáme. Příběh jedné legendární stavby obsahuje pravdivé i lživé příběhy naší historie. Otázkou zůstává, jaké scény ze života turistů nebo obyvatelů centra Prahy vytváří právě dnes. Jindra jako nenápadný pozorovatel na zdánlivě anachronické médiu filmu loví a úspěšně zachytává momenty lehce bizarní, přirozené, romantické i tragikomické, v každém ohledu spontánní a svobodné. Vizuálně komunikuje estetický kontrast mezi moderní dobou a podobou architektury, jejíž stavební kámen byl položen v roce 1357.
„Turisté na Karlově mostu jsou vlastně jeho moderní sochou. Mezi díla Brokoffa a Brauna jsme my přidali davy lidí, které jsou jeho neoddělitelnou součástí. A člověk si musí přiznat, že mu prostě najednou chybí, most není úplný. Raději se bude těšit na brzké vstávání, kterému turisté neholdují, kdy najde most osamocený. Uloupne si pro sebe tu chvíli, protože ji chce, kvůli ní sem přišel. Neurčují ji jiné, temné okolnosti. Samota je něco jiného než prázdnota,“ píše Erik Tabery, novinář a šéfredaktor týdeníku Respekt, v eseji Prázdnota a most, který čtenáři mohou v knize též objevit.
„Zvláštní mi na fotografování na mostě přijde, že to nevydržím dělat dlouho. Jaksi nenaplňuji svoji fotografickou normu z jiných projektů. Karlův most je přese všechno stále energeticky náročné místo, dlouhé pozorování mne otupuje, ztrácím cit, radost a odhodlání fotografovat. Udivuje mě však, co během dalších a dalších návštěv na mostě zahlédnu, protože v každou denní hodinu tu život běží jinak. (…) Moje fotografování je každopádně zásah do soukromí, ale mám potřebu to celé zachytit a doufám v určitý přesah projektu. Někdy se musím po fotografování omlouvat, že jsem příliš dotěrný, neviditelnost funguje jen chvíli. Jindy se fotografovat neodvažuji, motiv mi uteče,“ svěřuje se ve svém eseji Neviditelný fotograf přímo Jan Jindra, jenž se po revoluci naplno věnoval reklamě a k volné momentní tvorbě se začal znovu obracet až s odstupem let. Teprve projekt Charles Bridge je aktuálně jeho skutečným návratem plnému rozvinutí jeho autorských fotografických přístupů z 80. let.
rezervace: post@lgp.cz
