Krása a umění

Účastníci diskuse: 
mladá umělkyně nastupující generace Marie Tučková 
autorka výstavy Médium: Figura a kurátorka GHMP Sandra Baborovská
umělec a teoretik Petr Dub 
kurátor galerie Futura a Karlin Studios Michal Novotný

Diskusi povede Petr Fischer, publicista a šéfredaktor Českého rozhlasu Vltava

Téma jen zdánlivě banální. Co si pod pojmem „krása“ v umění lidé představují, proč ji vyžadují? Mají vůbec právo po umělcích požadovat, aby tvořili jen krásné umění? A co si pod pojmem krásné umění představují umělci sami? Záleží jim vůbec na kráse ?

Téměř 155 let od zahájení pařížských Salónů odmítnutých a 100 let od pobuřujícího vystavení Duchampovy Fontány se veřejné mínění stále vymezuje vůči uměleckým dílům, která nejsou popisná, snadno pochopitelná, technicky dokonale provedená. Veřejnost hlasitě odmítá díla, jež provokují anebo v nás vzbuzují nejistotu či dokonce odpor. V komentářích na sociálních sítích se často setkáváme s názory, že umění je dnes bez měřítek kvality, že je uzavřeným prostorem pro blázny, bohaté flákače, módní feťáky a konceptuální exhibouše, a že pseudoumělci produkující okopírovaný paskvil proto zákonitě vzbuzují vlnu nevole a odporu.

Současné umění vyžaduje od diváka interakci, komplexnější myšlení, obecný rozhled a kulturní vzdělání. V českém prostředí se zdá rozpor mezi výtvarnými umělci a většinovou společností hrozivě propastný. Snad to způsobila absence kontaktu s vývojem umění ve světě během socialistické éry a možná i následné čtvrtstoletí, kdy se česká umělecká scéna musela vyrovnávat s přemírou svobody a nástupem tržních principů. Jak urovnat jistou vzájemnou nevraživost mezi vizuálními současnými umělci a nechápajícím publikem, které se cítí jejich uměním dotčeno? Jak přivést diváky k zamyšlení a zachycení významu díla pod povrchem, aniž bychom je poučovali a vnucovali jim kurátorem formulovaný názor?

Ve spolupráci s Galerií Hlavního města Prahy.