Výstava je, jak napovídá její název, svým východiskem krajinářská. Inspiruje se krajinou Českého středohoří, krajinou Litoměřicka. Na druhé straně však krajinářství, a to především krajinomalba, není jejím posledním smyslem a cílem. Jejím tvůrcům je zachycení krajiny zároveň zachycením hlubšího rozměru pohledu do ní. Vyčerpají přitom oba významy skrývající se v názvu výstavy. Na jedné straně uchopí téma kraje krajiny jako hranice viděné krajiny a jejího vidění. Pohled do krajiny je pohledem k nedostižnému horizontu krajiny, pohled do krajiny zároveň vždy nějak ví o právě tak nedostižném původu sebe a svého zaměření. Na druhé straně uchopí kraj krajiny jako místo krajiny, v němž lze prodlévat, nořit se do něho, kochat se jím, vracet se do něj – kterým je možné nechat se stále znovu oslovovat.

K výstavě spojují své síly malíři Eliška Pokorná, Roman Hudziec, Kryštof Krejča, Tomáš Pilař a Michal Strejček. Všichni kdysi vyšli z ateliéru Pavla Nešlehy na UMPRUM v Praze, Roman Hudziec a Michal Strejček se pak jako asistenti Pavla Nešlehy dlouhodobě podíleli na vedení tohoto ateliéru. U původního nápadu uspořádat výstavu byla i myšlenka jisté návaznosti na tohoto malíře a svébytného pokračování v cestě, po níž kráčel. Vhodnou spojnicí se ukázalo právě východisko z krajiny Českého středohoří.

 

Jan Kuneš