KON-FIGURACE / různými směry nejmladší českou figurativní malbou

Výstavní projekt představuje výběr z nejmladší české malby, jehož spojovatelem je zobrazování a vztah k předmětnosti a především figuře, s příležitostnými výrazovými intervencemi do jiných médií. KON-FIGURACE klade důraz jednak na přítomnost silné generační výpovědi, jednak na reflexi samotné proměny a aktualizace malířského média v době, která do její podoby zcela přirozeně zasahuje a ovlivňuje ji. Projevuje se tu především ohlas nových médií, pohyblivého obrazu a sociálních sítí se svými strategiemi redukované a emocionálně standardizované komunikace.

Autoři mladé a nejmladší generace příval těchto rychlých a rychle se měnících východisek přirozeně začleňují do své práce a přetváří ho v novou čistě malířskou zkušenost. Malba tím zároveň otevírá nové otázky spojené s vlastní výrazovou identitou odehrávající se v přepracování, flexibilitě a elastičnosti tradičních malířských žánrů. Souběžně se proměňuje i pozice autora v rámci smyslového vnímání světa. Podstatným se stává proměnlivý vztah k věcnosti, která se na pozadí permanentně reprodukovatelné a těkající reality vytrácí ze svých pevných závazných kontur a často se mění v zneklidňující chiméru. Proti dokonalému, vše zahlazujícímu a vše sjednocujícímu vnějšímu obrazu se tu staví senzitivní vnitřní model autorského subjektu se svým otevřeným horizontem – hledáním, tázáním se, zpochybňováním, pochybnostmi a subverzí.

Figura coby reprezentující „narativ“ lidského jednání, se tu často stává absurdní hříčkou vystavenou vnějším okolnostem, společenským podmínkám, modelům většinového chování, s nimiž se dostává do polemiky a rozporů. Je často přepodstatněna růstem vnitřního neklidu, přetlaku a rezistence, které referují o stavu vědomí a nové citlivosti dorůstající umělecké generace. Figura, pokud je na obrazech přítomná, je nakročena do různých směrů a promlouvá o zkušenostech a hypotézách, jiných, nežli měly starší generace žijící v čistě analogovém světě. Odtud také často přítomné téma paměti, které již nelze sledovat ve striktně vývojové a kauzální kontinuitě, neboť se do něho mísí spousta cizorodých a neosobních prvků permanentně se reprodukujícího světa, který přetváří a odcizuje sám sebe.

Přesto tu zůstává motivace, a tudíž prostor pro ryze svobodné tvůrčí jednání, které má své latentní důvody a předpoklady. A právě to se propisuje do zacházení se znaky a atributy, jejichž symbolický význam zůstává zlověstně uvězněn kdesi v meziprostoru osobní a kolektivní zkušenosti. Už uspořádání obrazu či sochy, jejich konstituce a konfigurace (KON-FIGURACE), je sama o sobě zásadní zprávou o transformaci lidského vědomí, které se potýká s tím, jak pojmenovat a jazykově podchytit nejenom to, co se mění v čase, ale i to, co usiluje o bytostnou změnu nás samotných. Obraz je tu obhajobou individuálního práva na vlastní, často kritický jazyk, který zní jinak, nežli všechny ostatní. Aniž by se zařazoval do jakékoliv hierarchie, zastavuje, pojmenovává a zpřítomňuje relaci mezi tím, co je pociťováno jako přirozené, a tím, co signalizuje cizorodost, redukci, mechanismy modelových situací a manipulací. KON-FIGURACE je sondou do rozpornosti, protikladnosti, mnohoznačnosti a absurdity dnešních dnů.

vystavující: Jiří Marek, Laura Limbourg, Gabriela Slaninková, Samuel Kollárik, Kateřina Komm (socha, objekt), Sofie Švejdová, Annemari Vardanyan, Jakub Hubálek, Petr Gruber, Petra Švecová, Tomáš Němec, Aleš Brázdil, Jan Soumar, Andros Foros (obraz, socha)

kurátor: Petr Vaňous