Kolem dokola a jinak

Olaf Hanel (*1943 Praha) je malíř, grafik, sochař, kurátor a výtvarný kritik, jeden z hlavních představitelů českého akčního umění šedesátých a sedmdesátých let. V letech 1960 až 1965 studoval na Pedagogickém institutu v Pardubicích. Od roku 1967 do 1970 působil jako ředitel Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, kde připravil mj. výstavy Ladislavu Novákovi, Bohdanu Lacinovi, Naděždě Plíškové či Bohuslavu Reynkovi. V té době začal vytvářet své konceptuální projekty. Po příchodu do Prahy v roce 1971 působil v okruhu Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, jejíž členové se také stali účastníky Hanelových akcí. Po podpisu Charty 77 byl zaměstnán jako čerpač vody a topič. V únoru 1979 emigroval do Vídně, odkud se po půl roce přesunul do kanadského Montrealu. Zde mezi léty 1982 a 1983 příležitostně pracoval jako tiskař pro nakladatelství Sixty Eight Publishers. Vytvářel landartové skulptury a začal malovat. V roce 1990 se přestěhoval zpět do Prahy, kde téměř dvacet let působil jako kurátor Českého muzea výtvarných umění.

Počátky výtvarné činnosti Olafa Hanela jsou spojeny s kresleným humorem, karikaturou. Kresba ovlivnila i jeho pozdější tvorbu, a to konceptuální akce, ve kterých pracoval s lineární konstrukcí a grafickými představami. V polovině sedmdesátých let s akčním uměním z politických důvodů skončil a začal hledat jiné způsoby vyjádření. Iniciační se pro něj stala návštěva jihofrancouzského města Vence, ve kterém, inspirován uměleckým geniem loci a okolní vegetací, začal gestickým způsobem vytvářet abstraktní malby.

Na výstavě Kolem dokola a jinak jsou představeny Hanelovy akrylové malby z posledních dvaceti let, které jsou ovlivněné právě touto zkušeností krajiny. Jsou zde přítomny ve dvou polohách. První zobrazuje svět přírody, organického pohybu, růstu a zániku, neustále se proměňujících energií. Na pozadí náhodně vzniklých barevných skvrn, jejichž předobrazem byl autorův zážitek s průhledy listovím, se roztáčejí odstředivé a dostředivé spirály, dynamické kruhy a ovály. Ve druhé z nich je tento přírodní svět konfrontován s předmětným. Nahodile vybrané předměty promítnutím a výřezy z maskovací pásky po sobě zanechávají jen siluety, otisky formy na strakatém pozadí chaosu.

Ačkoli to možná není na první pohled patrné, mají tyto akrylové malby s původními Hanelovými akcemi mnoho společného. Akčnost a časový rozměr jim dodává jejich pollockovský způsob vzniku. Je v nich obsažený princip dada, hra se slovy a významy. Na jedné malbě z triptychu zobrazujícího zvony je vyvedena silueta tohoto předmětu a s ní po vzoru popisného schématu slova koruna, čepec, krk, která odkazují k jeho jednotlivým částem. Jde zde o Hanelovo hlavní téma, svár racionality, popisnosti s živelnou neuchopitelností světa. Zároveň můžou mít tvary a předměty symbolické vyznění či rituální funkci.

Marianna Placáková