klub Fiesta

Výstava zabývající se fenoménem klubové kultury jako motorem hudební, generační, politické, a hlavně společenské změny. Část vystavujících umělců se aktivně pohybuje na současné klubové scéně a snaží se o její redefinici, jiní pracují v přesazích nebo ve své tvorbě k tématu nějakým způsobem odkazují.

Umělci: Charles Atlas, Bora Akinciturk, Simon Brossard & Julie Villard, core.pan, Rafał Czajka, Marek Delong & Anna Slama, dzurillah, FUTURA 2000, Yannick Val Gesto, GRAŃ, Jakub Hošek & Nik Timková, Thomas Jeppe, Paul Maheke, New Magic Media, Reaper Death Seal Corporation, SAMO©, Anna Solal, Vít Soukup, Sarah Tritz, Jan Vorisek, Esmay Wagemans

Kurátoři: Michal Novotný, Lumír Nykl

———————————————————-

Live events

28.06. Afterparty DJ’s v Klub Baru Fiesta
21.07. Reaper Death Seal Corporation takeover, hra ve virtuální realitě
03.09. Jan Vorisek, performance

———————————————————-

"Nights are for dancing"

Výstava klub Fiesta se zabývá fenoménem klubové hudby jako motorem civilizační změny. Již více než padesát let, od doby svého vzniku, je hudební klub přesahujícím experimentálním prostorem, ve kterém každá generace vždy nově určovala vztah mezi kulturou, tělem a komunitou. Od avantgardních, kulisově stavěných jazzových a rockových divadel přes diskotékové chrámy se zástupem tanečníků sabatujících pod podiem DJ, opuštěné sklady, továrny a louky přeměněné nomády v autonomní zóny s vlastními pravidly, zákony a tolik vysněnou, ale dočasnou autonomií, po mobilní aplikace rozpouštějící tělesnost a lokálnost našich životů a umožňující vstoupit doprostřed eklektického tanečního parketu z kteréhokoliv místa a času na světě, je klub neustálým generátorem nové transformační energie rozpouštějící se do jeho okolí. A to jak společensky, jako místo vytváření nových vztahů, nalézání a tvorby identit a komunit a z nich plynoucích emancipačních požadavků, tak ekonomicky, v podobě zisku, jeho regulace, šedé a černé ekonomiky, urbanisticky v podobě gentrifikace, ale i fyzicky jako koncentrace lidských těl, uvolňování hluku, tepla a tekutin do bezprostředního okolí.

Výstava se specificky soustředí na materiální stránku klubové kultury, od architektury s jejími specifickými požadavky, infrastrukturou napájející potřebný hudební aparát a napojenou na výživu a vylučování návštěvníků, přes kulturní artefakty, kmenové fetiše, oblečení, zásahy do vlastních těl i do prostředí, vizuální podobu grafické komunikace, interiérového designu až k fyzickým pohybujícím se, potícím se a dotýkajícím se lidským tělům.

Název výstavy odkazuje ke stejnojmennému ostravskému existujícímu klubu, jejž považujeme za jedno z epicenter místní alternativní ne-materialisticky orientované a vyloučené kultury. Zároveň tímto názvem odkazujeme ke queer kultuře jako prvotnímu, ne-li hlavnímu tvůrci „klubu“ jako bezpečné zóny pro svobodné vyjádření vlastní identity a sexuality. V neposlední řadě tak vyjadřujeme přání, aby Fiesta tímto místem svobodného vyjádření nadále zůstala.

Výstava není muzeální přehlídkou autentických artefaktů, ale výstavou děl současného umění. Pracuje s umělci, kteří se aktivně pohybují na současné klubové scéně a snaží se o její redefinici, nebo pracují v přesazích hudby a vizuálního umění, i s těmi, jejichž práce k tématu nějak odkazuje, nebo by mohla sloužit jako jeho trefná ilustrace. Cílem je otevřít „klub“ ve všech jeho asociacích a vytvořit tak vypovídající atmosféru, která jej umožní pochopit nejen jako hudební, politický nebo generační, ale hlavně jako společenský fenomén.

Michal Novotný

“Night with a knife in its back / Chem-love is in the air / Chem-love to share” (Lightning glove – Die Die)

Při správném nastavení se zvuk vtěluje do masy vzájemně propojené s prostorem vibrujícím těmi nejsilnějšími smyslovými vjemy. Zjitřené emoce či rovnou změněný stav vědomí lze navodit masivním basovým dropem, může to být také reakce na důmyslnou klubovou architekturu nebo podnět navozený chemickou substancí. Rytmické rázy spouštějí fyzickou touhu po vytvoření ideálního prostoru bez hranic. Prostoru s vysoce intenzivní senzualitou, kde zranitelnost je považována za přednost. Místa, na kterém cunt a pussy není nadávka, ale výraz zdviženého palce a vztyčené hlavy. Domu, uvnitř něhož se člověk může stát pokaždé někým jiným.

Prvotním cílem obávaného kruhového mosh pitu je spojit se v agresivním prožitku a pak se navzájem poškodit nezřízeným násilím. Podobně aktuální post-klubový dancefloor dává možnost pokoušet horizontální uspořádání společnosti, kde vládne „realness”. Opravdovost, která je mnohdy vynucovaná extrémními estetickými prostředky (jako uvržením hlasů popových celebrit do temné kobky s industriálními beaty) nebo nároky kladenými tzv. youth culture, což je však nutně stav mysli vyvolaný chutí po nových podnětech, nikoliv nárok na výkonnost a disciplinaci těl strhaných systémovými tlaky. Chuť po opravdovém prožívání je vždycky vedená prvotním záměrem vzepřít se útlaku a nepoddat se vštěpovaným konvencím.

Hudební klub dnes může být opevněnou hrací plochou, kde se člověk obrní zbrojí proti vnějším vlivům a každý může „nechat vlát svoji vlastní vlajku”. V současném umění pořád přibývá postav a komunit, které ve svých aktivitách používají formy post-klubové hudby nejen jako únik z reality, ale i jako nástroj změny a síly. Využívají tak její schopnost citelně vybudit davy, její univerzální sdělnost a pohlcující naléhavost.

Klub Fiesta se snaží tuto situaci zachytit, přestavět do formy výstavy a nechat do ní vstoupit i ty, kteří by se jinak možná báli vkročit do míst, kde je zem pokrytá ložisky horečnaté nákazy a vzduch otrávený tříštivou sonickou hmotou.

Lumír Nykl