Klaudie Hlavatá: Ty si to taky pamatuješ

V teoretickém diskurzu i intuitivní umělecké praxi posledních let můžeme sledovat sílící obrat k ohledávání identity. Identity autora, té celospolečenské i intimní fyzické. Naše, tedy ta euroamerická společnost, jako by se zmítala v úzkostném hledání odpovědí týkajících se její existence, převracené naruby vlastním špatným svědomím i celosvětovými dystopickými vlivy. Zájem o vlastní identitu tedy není jen znakem existenciální sebestřednosti, ale zejména zkoumáním, jehož vytouženým cílem by snad měla být úleva, terapeutické znovuprožití vlastních vzorců chování a opětovně nabytá kontrola nad situací.

Klaudie Hlavatá se narodila v roce 1992. V roce 1999 francouzský kolektiv autorů Tiqqun publikoval text Podklady pro Teorii mladé dívky. V českém kontextu se Teorií mladé dívky dlouhodobě zabývá filosof a teoretik Václav Janoščík. Ikonizovaná mladá dívka se z emancipujícího se „bezstarostného jarního kvítku“ v době pozdního kapitalismu proměnila v ultra žádanou komoditu – cílovou skupinu prodejců i hegemonistickým nástrojem prodeje. Snem všech oligarchů, kteří mladou dívku proměnili v konzumní perpetuum mobile – mladá dívka je jimi využívána k té nejsprostší objektivizaci a jelikož je mladistvě bažící po všem novém, je ve svém zneužití šťastná. Její štěstí je jako magnet a vytoužený stav celé společnosti. Klaudie Hlavatá jako by zobrazovala tušenou vnitřní melancholii, skrývající se za touto novodobou ikonografií. Klaudie v téměř plakátových barvách zkoumá možnosti vlastního těla, líbivost figurálních kompozic – ale nejen to. Contemporaneitu a hloubku její práce jako by stručně charakterizoval fakt, že si v rámci virtuálního dialogu s vlastní fyzičností vytvořila dva profily na facebooku, aby své obě identity mohla skutečně označit na svých digitálních kolážích.

Pokud body art, tedy podkategorii performativního umění, definujeme jako disciplínu, při níž umělec/umělkyně využívá vlastního těla jako nositele myšlenky a neváhá proto ohledávat limity vlastní fyzické existence, můžeme snadno Klaudii Hlavatou označit za ženskou představitelku tělesného umění. Klaudie osobně neperformuje, přesto svému tělu řeže ruce, snaží se podívat na svá záda, potkává své desetileté já, nechá si mizet obličej, proplétá si končetiny. Banálně znějící metoda malířské, digitální či klasické koláže se pro ni stala naléhavým způsobem pro ohledávání vlastních úzkostí i obecného vnímání lidského těla jedincem a společností. Tělo chápe jako vysoce citlivé zrcadlo našich emocí a zároveň coby tvarovou amébu podléhající sebemenším okolním vlivům. Jako by vytvářela specifický tělesný „herbář“, mapující její vlastní identitu a příběh.

V současné době, lehce shrnutelné memem „anxiety is the new black“, se tělo mladé dívky, ačkoliv již značně osvobozené, nachází v křečovité póze instagramové modelky. Modelky, která stejně jako Klaudie vytváří vlastní fyzický, přesto virtuální příběh, ve kterém má konečně plnou moc nad svým vlastním tělem. Zužuje a prodlužuje si nohy, protahuje tvář a už tak modifikovaný reálný předobraz podrobuje dalším úpravám. Co určuje její tělesné vědomí, fyzická realita nebo ona dvojrozměrná virtuální koláž? Jakkoliv zní úprava a nepřijímání podoby vlastního těla agonicky, staly se běžnou součástí kolektivního vědomí.

Ačkoliv jsou autorčiny práce provedeny v klasickém dvojrozměrném médiu, instalací do prostoru i tříděním celků do jednotlivých místností, Klaudie přivádí diváka do přímé konfrontace s jejich fyzičností, ukazuje mu cestu galerijním prostorem, aby jej následně překvapila nečekanou tělesnou konfigurací. Nechá ho zkoumat vrstevnatost malby i hledat ve změti končetin. Umělohmotná barevnost a přebývající tělesné součástky nás nutí překontrolovat si vlastní tělo. Čí je tato ruka, ještě včera jsem měla jen dvě… Nebo ne? Ty si to taky pamatuješ?

Šárka Koudelová

Klaudie Hlavatá se narodila v roce 1992. V letech 2012 – 2018 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Malířství 2 doc. Vladimíra Skrepla, kde také diplomovala. V letech 2015 – 2016 byla na stáži v Ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na UMPRUM v Praze. Ve své tvorbě se zabývá ohledáváním současného kontextu figurace pomocí malby a klasické i digitální koláže.