Teleport

Klaudia Korbeličová

"Umělecké dílo není ničím jiným nežli uměleckým dílem" – Edward Bullough

Fikce vytváříme jako pokusy o vyplnění (metafysické – s Lévinasem řečeno) distance mezi Já a Druhým, včetně a právě mezi Já a Druhým…

Fikci člověk bytostně potřebuje, je formou afirmace reality s dimenzí svobody, formou poznání světa v nejširším slova smyslu, formou poznání reality a horizontu možností, které ji obklopují a spoluvytvářejí. (Arthur Machen).

Tato slova redukují (možná) výstavní projekt autorky na znak, který vytváří meziprostory, jež nejsou prázdné, ale nám se tak jen jeví. Prostorová distance a perspektiva utváří naše chápání

uspořádání reality. Fantazie je perspektiva, ze které můžeme vnímat svět.

Představa propojování, či sbližování dvou vzdálených míst pomocí teleportace je fiktivní představou stavu lidského vědomí. Vychází z myšlenky vytvoření abstraktního, neviditelného prostoru mezi dvěma světy. Tento svět je duální podstaty. Fiktivní imaginace umělce je z povahy věcí interioritou a tato povaha naplňuje a mění samotnou „realitu“.

Výstava „Teleport“ si pohrává s možností propojení interiérového prostoru galerie Aula s exteriérovým prostorem na hrade Devín v Bratislavě. Samotná brána bude mít podobu jakéhosi „slovenského krystalu“, který evokuje oblast Tater – inspirativní místo Slovenska, odkud pochází. Brána je model, který vytváří strategii ověřování.

Modely a umělecká díla se vztahují k něčemu jinému, k něčemu, co samy nejsou. Modely přitom pomáhají lépe pochopit realitu, situaci nebo myšlenku. Nejsou to žádná umělecká díla, nýbrž slouží spíše jako podklad pro to, aby se vlastní práce vyvíjela dál, nebo aby vznikla určitá distance k vlastním projektům. Napomáhá to k zamyšlení nad prostorem, hravému zkoumání nějaké ideje, reflexi, nebo také prověření. Model se proměňuje v objekt, který potvrzuje autorčin záměr. Spoluvytváří prostor a fyzicky začleňuje diváka do jednoho celku.

Model autorce slouží dále jako nástroj k vytváření spřízněných fotografií, kreseb a grafik. Často jde o koncepty, které navazují na land artová východiska umění 60. let 20. století.

Klaudia Korbeličová používá znak a model jako postkonceptuální strategie ověřování uměleckého díla a autonomní umělecké postupy. Není náhoda, že tato práce vědomě projevuje skrytou poctu Júliusovi Kollerovi, který se ve své tvorbě zabýval fenoménem UFO či jiných světů, a jeho tvorba má blízko ke kreativnímu, trochu kutilskému konceptu s intermediální povahou.

František Kowolowski, kurátor výstavy