Tenze, psychická tíže, vnější tlak, reflexe, proces, transformace jsou výrazy přibližující základní obsahy prací obou autorů, jejichž sochařský rukopis současně charakterizuje práce s autenticitou materiálu a s monumentálností.

  

Kryštof Kaplan vytvořil v roce 2015 pro broumovský klášter sugestivní soubor sochařských objektů, kterým reagoval na dynamické tvarosloví barokní architektury, také ale na tíživé obsahy historické paměti místa. Charakteristickou plasticitu prací vytvořil pomocí vlastní technologie „textilní formy“ a použil ji i v roce 2019 při realizaci souboru Oken pro industriální architekturu v pražských Holešovicích. Na současné výstavě jsou dvě z Oken nainstalována na vnější stěně bývalého měšťanského pivovaru, dnes zchátralého a čekajícího na smysluplné využití. Přirozenost velkorysých tvarů expandujících z nosných rámů objektů stírá rozpoznatelnou hranici mezi anorganickou a organickou formou a současně vypovídá o křehkém rozhraní mezi vnitřním a vnějším psychickým prostorem.

  

Objekt Turniket pak náleží do okruhu prací kriticky reflektujících odosobněné momenty velkoměstského prostoru. Invenčním způsobem je v něm zpřítomněna individuální tělesnost, neboť divák jím může reálně prostoupit. Exprese vystavených prací odkazuje ke skutečnosti, že také Kryštof Kaplan často pracuje s metaforou kumulované tenze a její transformace, s momentem stupňovaného napětí.

  

Petr Šťastný tematizuje psychickou tíži a z hlediska formy se zaměřuje na vztah monumentality díla a měřítka modelu. Vytváří objekty z kamene, oceli a betonu, aby co nejpřirozeněji zprostředkoval tíseň z tlaků přicházejících zvnějšku; jde o projekce vlastních představ a zakoušené psychické tíhy. Ostentativně těžké objekty-modely plné kumulovaných či různě vedených a skládaných/ transformovaných sil jsou instalovány pomocí podstavce architektonického charakteru, jako expresivně různosměrná variabilní sestava víceúrovňových zřetězených nosných ploch.

  

Objekty mají charakter modelů a skutečné realizace si autor představuje ve výrazně nadživotním měřítku, v monumentalitě charakteru krajinných prvků. Divák by pak byl veden do konkrétních míst eskalace fyzikálních sil, momentu balance, zviditelnění maximálních tíh nebo maximálního rizika, jako do bodů obecně hraničních a životu nebezpečných. Pod ataky tlaků vyvíjených z různých sfér a rovin současně, kdy konkrétní příčinu nelze ani přesně identifikovat, může člověk nabýt dojmu, že čelí nadosobní síle obecného charakteru.

  

Zatímco Petr Šťastný nachází inspiraci k pracím tematizujícím psychickou tenzi především v osobní rovině, Kryštof Kaplan se instalacemi často vztahuje i k paměti místa, záznamu konkrétních stop historických událostí. V současné výstavě silně přítomné téma tenze nezáměrně rezonuje i s reálnou událostí, v níž silové procesy eskalují do nereflektované brutality. 

  

Kryštof Kaplan (*1987, Praha) absolvoval v letech 2008–2013 Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství 2, J. Zeithamml), kde dále v letech 2015–2016 působil jako asistent. Od roku 2015 proběhla řada jeho samostatných výstav, např.: DOOM, Kabinet T., Zlín, 2016; site-specific instalace Memento 1618–2018, Slaný, 2018; Tenze, Centrum současného umění DOX, Praha, 2019; Metafyzika/Procesy, Atrium, Praha, 2019; Korporealita, Pragovka Gallery, Praha, 2020; Solárium, (A)void Gallery, Praha, 2022. Z nedávných nebo současných účastí na společných výstavách uveďme např.: Re_form, Trafo Gallery, Praha, 2020; Smetanova Litomyšl, 2021; Místa 22 – Sochy pro Zbraslav, Praha-Zbraslav, 2022. Dlouhodobě je úspěšný i v oblasti hudby: roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku (mj. nominace na Českého lva v kategorii hudba, 2019) a s bratrem Cyrilem působí v hudební dvojici Kaplan Bros.

  

Petr Šťastný (*1986, Plzeň) studoval v letech 2013–2019 na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství 2, J. Zeithamml; Ateliér figurálního sochařství a medaile, V. Míča). V roce 2018 uskutečnil stáž na Accademia di Belle Arti di Carrara v Itálii. Zúčastnil se řady sympozií, např.: 2011, Klášter Doksany; 2013, Botanika Organika, Horní Bezděkov; 2015, Řehlovice (kámen). Z jeho účastí na výstavách uveďme např.: Atrium budovy ČEZ, Plzeň, 2007; Malostranské pokoje, Praha, 2015; Sochařská náplavka – Ateliéry AVU, Rašínovo nábřeží, Praha, 2019; Tematizace tíhy, Galerie Vetengl, Plzeň, 2020 (samostatná výstava). Od roku 2020 pedagogicky působí na Uměleckoprůmyslové akademii ve Světlé nad Sázavou.

  

kurátorka: Iva Mladičová