Příběh Ruth Eliasové z Ostravy, přeživší holocaustu, s úvodem Pierra Bal-Blanca, kurátora výstavy Když tvrdím, že jsem anarchista.

 

V roce 2018 dokončil Claude Lanzmann monumentální sérii čtyř filmů, postavených na osudech čtyř žen ze čtyř různých oblastí východní Evropy se čtyřmi různými osudy, z nichž každá přežila holokaust: Ruth Eliasová z Ostravy v Československu, Paula Birenová z Lodže v Polsku, Ada Lichtmanová z jižnějšího Krakova a Hannah Martonová z Kluže v Transylvánii.

 

„To, co je spojuje,“ napsal Lanzmann, „kromě konkrétních hrůz, kterým byla každá z nich vystavena, je jejich inteligence, pronikavá, ostrá a tělesná inteligence, která odmítá veškerou přetvářku a falešné důvody – jedním slovem idealismus.“

 

režie a scénář: Claude Lanzmann

kamera: Dominique Chapuis, William Lubtchansky

hrají: Claude Lanzmann

produkce: David Frenkel

střih: Chantal Hymans 

FRA, 2017, 89 min, dokumentární, ve francouzském znění s českými titulky

 

V rámci cyklu Ó a ach, krása, ruina a strach. Více informací zde.