Katharina Gun Oehlert – Pojď blíž, miluješ-li

Katharina Gun Oehlert v Muzeu Montanelli. Prezentovány budou její malby a objekty.
Témata jsou narativní: „Zaječí bůh miluje by´čí bohyni“ nebo „Ikarus. Sledy snovy´ch figur, cherubíni a duchové vod se jeví vzdálení našemu všednímu dni, nacházejí však rychle své místo ve světě naší
fantazie a citovy´ch prožitků. Navíc se na obraze objevují v takové míře abstrakce, že jim postava
přísluší pouze symbolicky. Mají v sobě vždy cosi z víceznačnosti, která je takovy´m tématům vlastní.
Interpretaci podbarvují osobní vzpomínky a pocity.
Pečlivou abstrakcí se rozmy´vají hranice mezi vnější skutečností a vnitřním viděním světa. „Objektivní“ realita a subjektivní vnímání jsou dva stavy lidské mysli, které se vzájemně prolínají. Zde jsou základním stavebním prvkem obrazu.
Síťová struktura spojuje jednotlivé části a právě tím vnáší do díla vlastní kvalitu.
Totéž platí rovněž pro objekty „Zamrzlé dětství“, „Ikarus“, „Pojď blíž, miluješ-li“. Dráty drží dráty nebo peří. Také zde slouží dráty jako osnova a spojují části v celek. Zbytkové napětí kovového drátoví křiví celé dílo, ohy´bá a pouze ze síly tvarové paměti se tvoří vy´raz.
Katharina Gun Oehlert využívá pletivo a jeho řád. Umělkyně rezignuje na zamy´šlené uspořádání a
nechává prostor k vyjádření. „Pojď blíž, miluješ-li“ je velice vzdušné klubko z drátů, jejichž napětí tvoří rozestupy a prostor uvnitř. Spletenina pak naznačuje pouze vnější obrysy.
Rozřezané obrazy mají s obrazy, které nebyly podrobeny žádnému dalšímu zpracování a fungují jako
samostatná umělecká díla, společné to, že barva není nanesena v běžné vrstvě. Katharina Gun Oehlert
nanáší barvy hadříkem a štětcem velice tence, jen jako by je vtírala. Ani po opakovany´ch přemalbách
nevznikají kompaktní povrchy. Jako lazury leží lehké stopy barev jedna přes druhou, spojují se do motivů, nechávají podklad pod nimi stále dobře viditelny´. Vznikající struktury nepůsobí ohraničeně, ny´brž labilně, spontánně, gesticky.
Motivy přitom nejsou voleny náhodně, naopak jsou vždy v souladu se zvoleny´m tématem.
Násilí, ničení a poškozování odpovídá destruktivním námětům. Zakládají se hluboce lidská témata
Kathariny Gun Oehlertové na existenciální zkušenosti, ale přitom naplněná zvědavostí, citlivostí a úctou ke stvoření. O svou bohabojnou úctu se dělí s divákem, ktery´ v pokoře zakouší osudové proměny lidské bytosti.