Karolína Netolická – Vlnění
Malý val 1552/9, 767 01 Kroměříž
po 9–13:30 h
út 9–12 h, 12:30–17 h
st 9–12 h
čt 9–12 h, 13–18 h
pá 9–12:30 h
so 13–18 h
ne 13–17 h
Výstava Vlnění se po velkém úspěchu v Praze, kde během bezmála tří týdnů přilákala více než 1000 návštěvníků, představí také v Kroměříži. Šest velkoformátových pláten, s tajemnými scénami ztvárněnými drobným kresebným rukopisem, bude na tomto místě vystaveno poprvé.
Karolína Netolická patřila vždy mezi výrazné talenty ateliéru a její doménou je kresba suchým pastelem na plátno. Devizou celého ateliéru je brilantní kresba a u Netolické navíc přistupuje smysl pro kolorismus, kresebná jistota a zručnost, schopnost výtvarného myšlení a vyjádření individuálních pocitů prostřednictvím bohatých fantazijních metafor. Autorka nemá problém s mnohovrstevnatými figurálními kompozicemi nebo zvířecími kompilacemi, zcela přirozeně inklinuje k velkému formátu. V roce 2022 obdržela Cenu kritiky za mladou malbu.
„Omladina symbolizuje vzdor jednotlivců i skupin proti přežitým pořádkům dle nespecifikovaných zásad“. Snad proto jsou nejsilnější právě umělecky pojatá zobrazení, v nichž lze zřetelně rozpoznávat symboliku kmene, ale které se vzpírají jednoznačnému zařazení. Motivy na obrazech nás vedou spíše k introspekci, byť je zřejmý jejich zásadní epický potenciál a sepětí s dobovým děním. Levitující postavy, nebo zčásti jen jejich torza, symbolizují odhmotnění a určité odtržení od celku světa tak, jak byl a je prakticky užíván. Místa činu jsou volena pečlivě a jednotliví hrdinové mají mnoho společného s tzv. velkým vyprávěním. Zřejmé přírodní motivy, metafora temného lesa i plání v měsíčním světle symbolizují živelnou sílu okamžiku, a přesto dodávají výjevům jejich nadčasovou působnost.
Již v době svého vzniku byl soubor obrazů progresivní uměleckou avantgardou shledáván jako tradiční a příliš popisný. Snad právě pro jeho pracnost, propracovanost detailů a naléhavost barev, které šly proti vše zahlcující zkratce a fragmentárnosti vyjadřování. Jeho smysl a celkový záměr však nešlo jednoduše odmítnout – společnost se zmítala v turbulentní době zpochybňování identit více než kdy před tím. Soubor dvaceti velkoformátových obrazů vznikal za přispění dalekého mecenáše na zámku Zbiroh mezi lety 1910 a 1928 a byl vystavován postupně na různých místech.
Názvy levitujících výjevů Galaxie, Vycházkáři, Předěl, Sběratelé, Ševel a nakonec Vlnění obdobně pulzují mezi mytologií kmene symbolizovaného věčnou cestou nekonečným prostorem a záznamy konkrétních činností jednotlivých postav, tu a tam se deroucích do popředí, na světlo. Obrazy jsou jednotlivá zastavení, předlohou postav jsou skutečné bytosti. U Muchy občané Zbirohu v dobových kostýmech, u Netolické příznačně její vlastní tělo focené na mobilní telefon. Kápě, skrývající individualitu a o to více prozrazující příslušnost ke kmeni, zůstává. Ornamentálnost a čarovnost pozadí je blízká milovníkům atmosféry fin de siècle, ať už mluvíme o století minulém, nebo předminulém.
