Karíma Al-Mukhtarová – Skryté vrstvy

Karíma Al-Mukhtarová ve své tvorbě kombinuje práci s hmotou a materiály s přesahy do performance a body artu a rozvíjí svébytný rukopis založený na napětí a vztazích mezi materiálem a formou. Věnuje se mimo jiné tradičním řemeslným technikám, jakými jsou keramika, výšivka, tapisérie, ale dokáže jim vtisknout aktuální osobní obsah. Tématicky se opírá o vlastní zkušenost s identitou, sebeuvědomováním a vykořeněním člověka.

Karíma Al-Mukhtarová vstoupila na českou výtvarnou scénu velmi výrazně na začátku 10. let 21. století. Tehdy se zaměřovala především na performance a instalaci. Postupem času se však věnuje více objektům a pracuje s celou škálou materiálů, tradičních přístupů a řemeslných technik. Nejstěžejnějším tématem její tvorby je identita a sebeuvědomování a to především díky i kvůli jejím rodičům. Oba nepochází z České republiky, ale Karíma tu žije od narození. Skrze svoji tvorbu tedy hledá odpovědi pro sebe sama a nám pak předkládá naše kulturní stereotypy, jejich nesmyslnost či význam si neuvědomujeme. To autorce poskytuje určitý nadhled, pohled z jiného úhlu. Záměrně pracuje v kontrastu jinakosti a přirozenosti, obyčejnosti a nevšednosti, s chybou a náhodou.

Výstava Skryté vrstvy představuje díla ze dvou cyklů, na kterých autorka pracovala v posledních dvou letech. Jejím ústředním prvkem jsou tapisérie Inner Feeling a vyšívané trámy doplněné o velkoformátový tisk prošité ruky z cyklu Connection Almost Found. Výstava akcentuje dva důležité aspekty její tvorby, kterými jsou ruční práce a vrstvení ať už ve fyzickém, nebo metaforickém smyslu. Podstata a specifičnost použitých materiálů se stává součástí obsahu děl. Podobně Karíma pracuje s řemeslem, které není pouhou technikou pro vznik díla, ale nosičem informace, emocí a symbolů a také s vlastním tělem, které se pro autorku stává nástrojem i symbolem i médiem současně. To je svébytný jazyk autorčiných děl, který je sama vysvětluje takto: “Tělo je pro mě odraz, jméno je pro mě tradicí, objekt je pro mě forma, rána je pro mě uvědomění, sklo je pro mě upřímnost, nit je pro mě spojením, maska je pro mě vrstvou. A co je dlaň? To záleží na víře.” Jednota obsahu, formy a matérie v rukopise Karímy Al Muktarové je v něčem podobná sakrálnímu prostoru Galerie Kaple, podobně jako touha po sebeuvědomnění a nalézání identity.

text: Romana Skálová (Veselá)