Kamila Ženatá – Let orla, zpěv hub

Tvořivá hra vědomí. Rytmus hvězd, enigma korálů v hlubinách oceánů, labyrinty synapsí, tajemství mycelia. Flora se objímá s faunou, balet mikroorganismů. Následky prvotního třesku, mísení časoprostoru jako ve stavech rozšířeného vědomí. Vše hoří, teče, země se třese, vane vítr. Chlorofyl, přesličky, džungle. Buňky se derou ke světlu. Šeptaný svět, křičený svět, splývavý svět. Panpsychismus.

Být nablízku tvorbě Kamily Ženaté znamená být nablízku stálosti i proměně. Věrnosti podstatnému i neúnavnému hledání nových výrazů. Hře perspektiv. Zkoumání pozic pozorovatele a pozorovaného až do bodu jejich splynutí. Tento proces se stal Kamile osudem, který ji nyní přivedl k nové iniciaci. Její celoživotní výtvarné hledání (různorodými žánry, výrazovými prostředky, postupy, technikami) je poutí za hranice duality. Za dělení reality na subjekt a objekt, na sakrální a profánní. Skutečnost je jenom jedna – a je v neustálém tanci. Kamila vášnivě i trpělivě zkoumá samu kvintesenci života, onu mízu proudící vším projeveným, od buněk po sny. Stejně jako šamani ví, že bůh má tisíc masek.

Psychedelická atmosféra, kterou její monumentální malby vyzařují, není náhodná: obrazy jdou rovnou k věci. Bez ornamentů, dekorativních efektů, předstíraných přesahů. Zároveň se však vzpírají jednoznačné interpretaci. Jsou i nejsou abstraktní, dynamicky se v nich prolínají a překrývají přírodní a metafyzické struktury, vytvářejíce tak jakousi strukturu struktur. Větve stromu, jehož kmenem je archaická osa světa. Jejich kompozice není racionální, ale intuitivní. Jejich inspiračním zdrojem je kvantová fyzika stejně jako astronomie či taoismus.

Hlavní je zprostředkování prožitku, že všechno je jeden komplexní děj. Slovy malíře Viktora Pivovarova: „Její nejnovější obrazy působí, jako by nebyly dílem lidské ruky, ale vznikly samy od sebe, spontánně. Kamila osvobodila malířský jazyk, aby sám mluvil, dala barvě možnost žít svým životem. Ustoupila jako autorka, stala se prostředníkem, jímž prochází energie a významy, které ji přesahují.“

Ať ve své mysli brázdí hvězdné nebe, zkoumá hájemství vegetace či se noří do hlubin nevědomí, ať medituje či barvitě imaginuje, ať sleduje pozemské či kosmické děje, Kamila znovu a znovu hledá pomyslný úběžník všeho. Ono věčné zřídlo, které je nehybné a mimo čas, a zároveň v čase a v nepřetržitém pohybu. Dle zenových mistrů je forma prázdnotou a prázdnota formou. Je to veliký paradox, o který se tříští možnosti jazyka. Nikoli však možnosti obrazu.

kurátor: Milan Ohnisko

otevírací doba: po–pá 9:00–21:00, so 10:00–20:00