Kamila Zemková/Plavuně

Narodila se v roce 1983 v Českých Budějovicích. Malbě jako studijnímu oboru se věnovala nejdříve
na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky České v Českém Krumlově a poté pod vedením Václava Stratila v ateliéru Intermédia na brněnské Fakultě výtvarných umění (absolvovala r. 2009). Nyní žije a pracuje v Praze.

Samostatně vystavovala např. v brněnské galerii Kabinet (2010), pražské Galerii 35 m2 (2012), Fait Gallery v Brně (2014). V roce 2016 se prezentovala společně s Petrem Strouhalem v českobudějovické galerii Měsíc ve dne (Aby černá černá byla) a v rámci skupinové výstavy Jiná perspektiva ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie.

Její tvorba je charakterizována dvěma přístupy, podle toho, jakou techniku si volí. Coby poučená malířka uplatňuje své zkušenosti s tradiční výstavbou obrazu a prací s olejem. Její malba se vyznačuje schopností zvládnout malířské plátno tak, aby to byla dobrá malba podle tradičních požadavků, ale zároveň se znaky, které vykazují autorství současné umělkyně, která kompozici určitými prvky záměrně narušuje. Vždy se jedná o určitou nepatřičnost, drobnost či neobvyklost, která Kamilu Zemkovou přinutí ji do obrazu zakomponovat. Celkový charakter vyznění obrazů však zůstává jakoby z přelomu předminulého a minulého století (fauvismus, symbolismus, postimpresionismus, nabisté…). Kamila Zemková je velmi pracovitá umělkyně se schopností kontemplativního soustředění na téma. To pak prezentuje v celcích, podle kterých někdy pojmenovává výstavy. Např. Pokoje, Zátiší, Autoportréty atd. Její malířské celky jsou vlastně osobními deníky. Charakter deníků mají i její drobné kresebné práce, což je druhá poloha umělkyně. Kresebná linka je vedena spontánně, bez přípravných skic a může připomínat projev dítěte. Sama autorka tvrdí, že nejradši kreslí stylem „ruka jede napřed a hlava neví, co ruka dělá.“ Naše soustředění však zůstane na Kamilu Zemkovou coby malířku. Námětem pro obrazy se jí stávají předměty, prostory či postavy z jejího bytu, který je zároveň ateliérem. Jsou to vlastně tichá zákoutí z vlastního obývaného prostředí. Konkrétními zobrazovanými předměty bývají květiny, zátiší, pohozená bota na podlaze, záclona či výhled z okna. Intimní charakter navíc podtrhuje tlumená barevnost, která je dána redukovaným světlem do starého bytu přicházejícího. Stálé zaujetí intimitou domácího prostředí, věrnost vlastnímu přístupu k umění, oddanost malířské paletě a štětci, to jsou atributy, které činí dílo Kamily Zemkové jedinečné
a obdivuhodné.

Výstava v městské galerii v Týně nad Vltavou

Představujeme novou sérii pláten poodhalujících něco z tajemna autorčiny „privátní říše“ pokojových rostlin. Plavuně ale na obrazech nenajdeme. Sounáležitost s názvem je třeba hledat spíše ve vyznění těchto prací. Florální charakter výstavy obohacuje lidská figura, ať už to je ženský portrét (postava je k divákovi netradičně otočená zády), nebo tajemná černoška držící květináč. Výstavu doplňuje několik olejových maleb na papíře se stejným tématem.

Petra Herotová