Julie Béna – Sometimes

Výstava Někdy představuje 14 nových maleb, video instalaci, sochu a krajku francouzsko-české, v Praze sídlící umělkyně Julie Bény (*1982). 

Ve videu Jean Julie Béna sama zosobňuje dnes již téměř vyhynulý mužský archetyp. Záměrně přehrává postoje a gesta ve společenské komunikaci ujištující o mužské dominanci a nevyjádřené, ale vždy přítomné sexuální narážky. Tím, že tyto motivy přehání až do extrému, se slizká postava Jeana posunuje z pouhé satiry a stává se sentimentální a tragickou. Jako herec, který zosobňuje postavu, se Béna nestaví do pozice kritické distance. Typicky pro její práci, posouvá traumatickou postavu do sféry imaginárna, a jejím ztvárněním se s ní usmiřuje. Video je nainstalováno v plexisklovém kufříku, typické rekvizitě této “postavy”, která je zde symbolicky průhledná.

Série maleb představuje další posun v materializaci poezie a textu, který je pro videa, performance a sochy Bény zásadní. Soubor pracuje s readymade, slyšenými a nadužívanými slovy a klišé frázemi. Ty jsou kolážovitě poskládany do haiku, které sestává z několika úderným sloganům podobných vět. Přesun textu do malby Béně umožňuje další úroveň hry s návazností jednotlivých řádků, tak jako další přehrávaní textu záměrně expresivním vyzněním. Použití angličtiny pomáhá fonetickému, intuitivnímu užití jazyka a současně do určité míry podvědomé úrovni. Typicky pro její práci se zde stírá hranice mezi pózou a upřímností. Básně často užívají zájmena “I”, “We” nebo “You” a pohrávají si s osobními, emotivními ale současně zcela prefabrikovanými výroky.

Socha Mistr času byla vystavena na Bénině retrospektivě Fantazie v Plato Ostrava v květnu 2024 a zobrazuje jednu z jejích známých alter-ego postav – The Jester – šaška. Postava, která z podstaty uniká veškerým morálním kritériím umožňuje Béně v jejích videích a performancích překonat vzájemně protikladné role matky-ženy-dcery-umělkyně. Šašek umožňuje stát se zlým, nestydatým nebo ignorujícím a tak překonat negativní emoce skutečného života jejich transformací v komedii. V soše Mistr času je šašek celý černý v odkazu jak k černým malbám básní, tak k proklamované depresivitě Bény samotné. Sedící na mizejícím glóbu, v pravé ruce malého šaško-ptáka, hodiny pod ním odtikávají nadcházející konec světa.

Za sochou šaška si měsíc dává nekonečnou kuřáckou pauzu, na uhlíku jeho cigarety už se upletl pavouk pavučinu. Tři šašci padají dolů, drží jeden druhého a třetí špičku měsíce. Protažení vypadají jak dlouhé lano. V srdci práce Julie Bény je fantazie, jenom díky útěkům do její říše, se můžeme vrátit, abychom něco změnili.